Obrázek k článku Zemřel Petr „Sid“ Hošek z Plexis. Zůstal pankáčem do poslední chvíle
| Honza Vedral | Foto: Plexis Forever

Zemřel Petr „Sid“ Hošek z Plexis. Zůstal pankáčem do poslední chvíle

Po krátké nemoci zemřel Petr „Sid“ Hošek, frontman skupiny Plexis. Headlineru to potvrdil jeho přítel Petr Hraboš Hrabalik. "Ten celoživotní mejdan dával jeho tělu strašně zabrat, až nakonec dnes ráno (23. 1.) svou službu vypovědělo," napsal později na sociální sítě. Petru Hoškovi bylo 55 let.

Petr Hošek byl možná největší legenda českého punku. Jeho skupina Plexis si měla letos připomenout čtyřicet let od chvíle, kdy Hošek coby její frontman  propadl kouzlu Sex Pistols a jejich hudby.

"Bylo to čtyřicet divokých a někdy strastiplných let, lemovaných celou řadou ztrát, zranění a nových začátků. Ze všeho se nakonec dokázal vylízat. Stal se normou pro další generace českých pankáčů. „Být horší, stejný nebo lepší než Hošek,“ to je dodnes to pravé měřítko punku jako hudby i jako životního stylu," psal loni v profilu Petra Hoška Josef Vlček v seriálu Headlineru Divný lidi. 

Petr Hošek se narodil 8. února 1967 Hedvice Hoškové, hudebnici, která fungovala ve folkové formaci Skiffle Kontra, a vyrůstal tak v hudebním prostředí. Punk poprvé slyšel, když mu bylo třináct na vlnách Radia Luxembourg. „Nerozuměl jsem textům, ale měl jsem pocit, že vím, o co jde,“ říkal o iniciačním zážitku, o který se v jeho případě postarala skupina Buzzcocks.

V osmdesátých letech se motal coby bedňák kolem skupiny Abraxas a se svým kolegou Markem Sibřinou se rozhodl založit kapelu, kterou pojmenovali Plexis. V pražských kruzích se mu pro jeho obdiv k baskytaristovi Sex Pistols brzy začalo přezdívat Sid. "Zamiloval jsem si Sida a ve všech ohledech jsem se snažil bejt jako on. Napodoboval jsem jeho držky před zrcadlem, tak zvaný „házečky“, dělal jsem ty jeho klátivý pohyby, choval jsem se stejně výstředně a vulgárně. Taky jsem si zjistil, že vážil pětačtyřicet kilo, a tak jsem šel okamžitě s váhou dolů, vůbec jsem kvůli tomu nežral," vzpomínal sám Hošek.

Punková scéna, kterou tehdy ani ne osmnáctiletý Hošek reprezentoval, byla trnem v oku tehdejšímu režimu. Výslechy, na které siho tahali fízloví, byly drsné. Na jednom z nich Hošek na uvítanou přišel o dva zuby. Někdy tehdy také zřejmě z donucení podepsal spolupráci se Státní bezpečností. Protože ale odmítal chodit na výslechy, poslali ho na vojnu. Po prvním opušťáku už se mladý pankáč do armády nechtěl vrátit, tak raději skočil po hlavě z okna v prvním patře. Drsné, punkové řešení fungovalo, ale do budoucna si zadělal na zdravotní problémy.

Po revoluci u Hoška doplnilo nadšení ze Sex Pistols stejné zaujetí pro Guns N' Roses. S šátkem na hlavě a novou přezdívkou Axl nahrál společně s Plexis své asi nejslavnější skladby na album pojmenované Půlnoční rebel. Krom titulní skladby na něm zní třeba nadčasová píseň Televize nebo dnes zlidovělá Svět jsou bary, což byla česká předělávka slavné písně Pet Cemetary od Ramones. Plexis si tehdy říkali "new rebels".

„Byla to doba naprostýho povznesení a skvělý nálady. Tenkrát se opravdu všichni na všechny smáli. Mysleli jsme si, že žádná špatná doba už nemůže přijít. Nevyšlo to,“ popisoval vznik kultovního alba Petr Hošek v podcastu Headliner CZ. Titulní skladbu napsal na základě svojí první návštěvy západního Berlína. „Dali jsme si LSD. A po dvou letech se mi ten zážitek poskládal v hlavě,“ smál se tehdy.

Později koncem devadesátých let se Petr Hošek věnoval dýdžejingu. Vystupoval coby DJ Mucho, což byla další z jeho přezdívek, a kupodivu nehrál punkovou ani rockovou hudbu, ale latino chill out. Na tomto základě také postavil party projekt Maradona Jazz. A i na zápasy své milované Slávie začal chodit v mexickém klobouku.

V roce 2017 Petr Hošek přežil vážnou dopravní nehodu, na cestě z koncertu mu otevřená plechovka od piva skalpovala půl hlavy. Krom toho měl také zlomenou páteř a další zdravotní problémy. Přesto se znovu vrátil na pódia, musel ale odložit baskytaru, na kterou už od té doby nemohl hrát. 

Muzice se v rámci svých možností věnoval až do konce života. Jeho přátelé se shodovali, že byl nepraktický člověk, spoustu času strávil po hospodách a jako opravdový punker žil jen pro ten dnešní den. „V lidech už dneska není to odhodlání. Každý si jede na svým písničku sám na sebe. Ta obrovská pospolitost dávno vyprchala," obracel se zpátky do devadesátých let. Ovšem bez zášti. Ani na konci života totiž neztrácel svůj nadhled a optimismus.

"Už léta zastávám názor, že mě sere bejt nasranej,“ shrnul Petr Hošek do jedné věty to, co dokázal předávat dál i svojí hudbou.