Deep Purple se nikdy netvářili jako progresivní umělci, naopak. Jsou to zkrátka jenom bigbíťáci, pro které je důležité rozezpívat halu. Proto dodnes poctivě na každém koncertě hrají Smoke on the Water, skladbu, která se pro kapelu stala stejně ikonickou jako Stairway to Heaven pro Led Zeppelin nebo Paranoid pro Black Sabbath. A že Smoke on the Water, která vyšla na desce Machine Head z roku 1972, zazní i letos na koncertě Deep Purple v pražské O2 areně 7. října, na to vemte jed.
Za vším hledej Zappu
Paradoxní je, že skladba původně na desce vůbec neměla být. Deep Purple už měli materiál hotový a vydali se do švýcarských Alp, kde se v zapůjčeném mobilním studiu Rolling Stones (viz dodatek závěrem) plánovali pustit do nahrávání. Město Montreaux nevybrali náhodou, součástí tamního kasina na břehu Ženevského jezera byl koncertní sál. Ten měli hudebníci slíbený k dispozici pro nahrávání, jen museli počkat, až na začátku prosince skončí koncertní sezóna. Tušíte správně, nedočkali se.
Deep Purple přicestovali do Montreaux na konci listopadu a pomalu se pustili do práce. Ubytovali se v hotelu s krásným výhledem na jezero a v napůl rozloženém a zapojeném mobilním studiu začali dělat první náběry. Na ose hotel – studio se prakticky uzavřeli a neopustili ji ani 4. prosince, kdy do sálu kasina přijel zahrát Frank Zappa. Šlo o poslední koncert v areálu, den poté už si v něm měli rozbalit fidlátka Deep Purple.
Dovolte mi malou odbočku. Když se řekne sál kasina, snadno v hlavě vyskočí představa nějaké přidružené tančírny v hale za ruletou či jednorukými bandity. Las Vegas se svým proslaveným pompézním hudebním programem takovému dojmu také hodně přidává. Ale Montreaux byla úplně odlišná destinace. Už v polovině 20. století byl areál tamního kasina místem špičkové kultury zaměřené na klasickou hudbu a jazz. Vytříbená dramaturgie vedla v roce 1961 k založení slavného Montreaux Jazz Festivalu a rozhodně u něj neskončila. Pořadatelé sledovali pozorně aktuální kytarovou scénu a čile zvali nové kapely. Díky tomu přijeli na samém začátku kariéry zahrát Pink Floyd, Led Zeppelin nebo právě Deep Purple. Jinými slovy, Montreaux bylo v té době výsostně hudební místo, kam se sjížděli fanoušci z celé Evropy a kde byla pro muzikanty velká čest vystoupit a pracovat. Není proto divu, že Deep Purple, kteří za sebou měli už několik desek včetně úspěšných In Rock a Fireball, chtěli Machine Head natočit právě v takovém prostředí.
Člověk míní, život mění. V půlce Zappova koncertu kdosi v publiku vystřelil světlici přímo do ratanového stropu, což nemohlo skončit jinak než vzplanutím. Počáteční plamen byl slabý, takže se podařilo naštěstí celý prostor evakuovat, ale následně se oheň rozšířil po ostatních částech objektu a začal moment, který už zůstane navždy zachycen minimálně na hudebních nosičích.
Blbec z Československa
Kasino se rozhořelo do takové míry, že z něj vycházel masivní, desítky metrů široký černý sloup kouře. Ten se následně převalil na hladinu jezera a vytvořil tak působivou kulisu kouřové stěny zařezávající se do vodní hladiny. Deep Purple tuto scénu pozorovali z oken hotelového pokoje a věděli, že jejich plány na nahrávání se právě bortí. Ale zároveň si byli vědomi, že jsou svědky výjimečného okamžiku, a momentální fascinaci brzy přetavili ve svou nejznámější píseň vůbec. Po týdnu hledání nového nahrávacího místa našli útočiště v poloopuštěném hotelu Grand, kde dotočili písně rozdělané z mobilního studia a kompletně nahráli jednu novinku čerstvou pár dní – ano, jmenovala se Smoke on the Water.
Když si dnes čteme text skladby, je tam spousta konkrétních narážek na onen okamžik. Od omluvy Zappovi, že neměli čas přijít na koncert, po smíření se s dotáčkami v mrazivé hale hotelu Grand. Zastavme se ale u jednoho obratu, který má pro nás lehce osobní podtext. Řeč je o „some stupid with a flare gun“, volně přeloženo jako „nějakej blb se světlicí“. Obrat si fanoušci tak oblíbili, že začal žít mezi bigbíťáky vlastním životem. Nejvíc je to asi znát na americké skupině Ass Ponys, která jednu ze svých desek rovnou pojmenovala Some Stupid with a Flare Gun.
Kuriózní je, že se policistům ve vyšetřování požáru podařilo identifikovat člověka, který onu fatální světlici vypálil. Byl jím jistý Zdeněk Špička, emigrant z Československa. Jeho osud není znám, před obviněním švýcarskými úřady kličkoval tak dlouho, až se mu podařilo kamsi znovu utéct.
„Stouní“ studio
Nejen Montreaux, ale i mobilní studio Rolling Stones zažilo spoustu vynikající muziky. Micku Jaggerovi začínaly být prostory klasických studií malé a hledal způsob, jakým by mohl pracovat i u sebe na chalupě. Tak vznikl náklaďák, který místo nákladového prostoru obsahoval režii nahrávacího studia. Kam s ním hudebníci přijedou a kde si rozbalí aparáty, už bylo jen na nich. Nápad Rolling Stones si jejich kolegové rychle zamilovali a vůz si v následujících letech půjčili kromě Deep Purple i Led Zeppelin (kteří tak nahráli alba III. a IV.), Lou Reed, Bob Marley nebo Fleetwood Mac. Dnes je vozidlo součástí expozice Národního hudebního centra v Calgary.