Fanoušci se možná budou přít, třeba budou mít jiné favority, pravdou ale je, že Nothing Else Matters kapelu celosvětově proslavila. Navíc ji dostala do popových hitparád a ještě dneska ji můžete slyšet na plážových a vesnických diskotékách během půlnočních ploužákových bloků.
Pro metalovou kapelu je takový zářez naprostý unikát a není proto divu, že Metallica Nothing Else Matters od roku 1992, kdy skladba vyšla na výtečném eponymním (jindy přezdívaném černém) albu, hraje prakticky na všech koncertech.
Kouzlo prázdného hmatníku
Nothing Else Matters je jednoznačně dítko frontmana Jamese Hetfielda. Kdyby se kdejaký muzikant pokusil hrát na prázdný hmatník, tak se mu ostatní vysmějí, ale u této písně jde o pravý opak. Vybrnkávání na prázdný hmatník ji celou otevírá, vyvolává atmosféru… ale hlavně funguje. Podle Hetfielda vznikla melodie tak, že si na hotelovém pokoji během turné volal s partnerkou. Měl kytaru na klíně, a jak v jedné ruce držel telefon, prsty si začal brnkat na prázdné struny. Zní to až neuvěřitelně jednoduše, ale něco pravdy na tom bude. Skladba totiž textově rozvíjí myšlenku odloučení dvou lidí a jejich spojení přes telefonní linku, když začíná slovy „so close / no matter how far“, tedy „tak blízko, nehledě na to jak daleko“.
Hetfield si byl vědom, že složil přeslazený ploužák, a ani se nesnažil píseň kapele vnutit, původně mělo být černé album bez ní. Svůj motiv z hotelového pokoje ale jednou ve zkušebně zahrál bubeníku Larsi Ulrichovi, který byl z melodie nadšený a přemluvil frontmana k tomu, aby skladbu nejen dokončil, ale aby si ji hlavně nenechával pro sebe. Bylo by zajímavé jednou sestavit seznam nebo žebříček slavných a úspěšných písní, které se původně nesnažili jejich autoři ani přehrát ostatním z kapely. Nothing Else Matters by určitě dominovala na předních příčkách.
Naučím se cestou
Mimochodem, Hetfieldův ostych vedl ke kuriózní situaci. Jak se blížilo nahrávání desky a on stále otálel s nazkoušením songu s kapelou, důsledkem byla absence sólového kytaristy Kirka Hammetta. Ten, ačkoliv je na desce kreditován jako spoluautor, se skladbu naučil hrát až během turné, ve studiu na její nahrávání vůbec nebyl a Nothing Else Matters je tak jedna z mála skladeb, kterou Metallica nahrála bez svého sólového kytaristy. Ba co víc, jde o píseň, ke které sólovou kytaru nahrál sám James Hetfield.
Z Nothing Else Matters byl hit, o jakém se většině kapel může akorát zdát (dobře, některé metalové kapely můžou tvrdošíjně tvrdit, že takový popík jejich zvuku nikdy nehrozí). Logicky muselo následovat vydání videoklipu, který je napůl hraný, napůl složený ze záběrů z filmu A Year and a Half in the Life of Metallica, což byl časosběrný dokument o natáčení černého alba. Díky tomu můžeme vidět zajímavé autentické záběry, ale postupem času docházelo k vytěsňování klipu z hlavních rotací. Co prošlo na začátku devadesátek, začalo na jejich konci vadit a dnes už některé televizní kanály zásadně nehrají klip před desátou večer. Důvod? Nahota. V záběrech se totiž objevují nahotinky z Playboye a plakáty s pin-up děvčaty. A přes to prostě dnes v médiích nejede vlak.
Nothing Else Matters vyšla jako singl v roce 1992. To je třiatřicet let, během kterých už podobný úspěch se žádnou jinou písní Metallica nedokázala zopakovat. Ale ono to nevadí. Klidně můžeme říct, že to zopakovat nejde, protože Nothing Else Matters bude vždycky jenom jedna. A taky se dá věštit, že se bude hrát ještě dlouho potom, co Hetfield se svou partou pověsí hraní na hřebík.
Muž v pozadí
Zpochybnit úspěch Nothing Else Matters samozřejmě nejde. Otázka ale je, jak velký (nebo spíš o kolik menší) by byl bez orchestrálních partů. Ty kapela svěřila filmovému skladateli Michaelu Kamenovi. Určitě jste jeho práci slyšeli. Složil soundtracky k filmům Brazil, X-Men, Smrtonosné pasti i Smrtonosné zbrani, Mementu a spoustě dalších. Jeho služby často vyhledávali hudebníci, spolupracoval s Pink Floyd, Queen, Erikem Claptonem, Davidem Bowiem, Aerosmith nebo Coldplay. Získal tři Grammy, dva Zlaté glóby a jednu cenu Emmy, dvakrát byl nominován na Oscara. Zemřel v roce 2003 na infarkt. Bylo mu pětapadesát let.