Poslední den letošních Colours of Ostrava už předem rozdělil diváky na dva pomyslné tábory. Ti s tanečnějšími sklony si určitě užili třeba stále populárnější duo Bratři nebo popovou megastar Martina Garrixe, ale zkrátka nepřišli ani ti, kteří dávají před křepčením přednost poslechu.
Na koncert Harryho Stylese si české publikum muselo počkat přes dva roky. Po jeho skončení však zcela jistě nikdo neodcházel s pocitem, že se dlouhé čekání nevyplatilo. Styles, který se mezitím etabloval jako jeden z nejúspěšnějších interpretů současnosti, nezůstal divákům absolutně nic dlužen a koncert si poctivě oddřel. Jeho tuzemská premiéra nemohla dopadnout lépe.
Třetí den bývá u čtyřdenních festivalů často programově oddechový, protože velká jména, která nebyla lákadlem prvních dnů, si pořadatelé už schovávají na finále. U letošních Colours ale pátek hostil – přinejmenším co se tuzemské popularity týče – druhou největší hvězdu ročníku. LP podobně jako Twenty One Pilots přitáhla k hlavnímu pódiu obří dav. Na rozdíl od nich vsadila jen na hudbu.
Dva roky pauzy jsou v historii festivalu dlouhá doba. Ale Colours of Ostrava ji úspěšně přečkaly, a ve středu 13. července opět otevřely své brány. A když je v noci zavíraly, opouštěl je takový dav, že to horko těžko zvládala i posílená ostravská MHD.
Píseň Originál je venku dva týdny a už celkem solidně frčí Českem. Je v trendech na YouTube, sbírá statisíce zhlédnutí. Není pochyb, že ji budou rádia zaměřená na český popík hrát do omrzení. Krásně ukazuje, proč si část lidí Ztraceného písničky pobrukuje a druhá si zacpává uši.
Na světě asi neexistuje kapela, která by naplňovala v dobrém smyslu pojem „rockový cirkus“ tak dokonale jako Kiss. Americká čtveřice jede rozlučkové turné a už teď je jasné, že po jeho konci bude rockový svět o něco chudší a méně barevný.
