Seniorský sbor Elpida, buřička Peaches, dravá Meowlau či intenzivní koncert švédského hudebníka Pära Hagströma. Jediný den na Colours of Ostrava přinesl řadu silných zážitků.

Nejen v rozhlasovém byznysu je známo, že hudba z doby dospívání bývá tou hudbou, kterou si člověk s sebou nese celým životem a má ji nejraději. Může se mu samozřejmě líbit i něco novějšího, co posbírá cestou, ale to už v něm nikdy nezakoření tak jako písně, jež poslouchal mezi dvanácti a dvaceti, možná až pětadvaceti roky.

Festival Colours of Ostrava je za námi. Dovolte mi jeden trochu spekulativní závěr. Domnívám se, že kdyby v pátek v podvečer neudeřily bouřky, byl by vůbec nejsilnějším společným zážitkem celého festivalu koncert francouzsko‑libanonského trumpetisty Ibrahima Maaloufa.

Svůj širák i laso odhazuje v dál. Namísto country, které hrálo prim na oceňovaném i zatracovaném albu Cowboy Carter, se Beyoncé vrací k uhlazenému a sametovému R&B. Její novinka Morning Dew (Donk) je sázkou na jistotu, která potěší všechny fanoušky zpěvaččina staršího stylu. Není na ní totiž vůbec nic kontroverzního.

Druhý den festivalu Colours of Ostrava přilákal desetitisíce lidí na LP či Tomoru, projekt oblíbené norské zpěvačky Aurory s Tomem Rowlandsem z The Chemical Brothers. V podvečer vystupovala také korejsko‑americká zpěvačka Audrey Nuna, hlas Miry z filmu K‑Pop: Lovkyně démonů. Všechny je podle mě velmi nenuceně strčili do kapsy The Libertines. Jen o tom nikdo moc neví, protože svědků nebylo mnoho.

Než se do Belgie znovu sjedou stovky tisíc fanoušků elektronické hudby, představujeTomorrowland další projekt, kterým rozšiřuje svůj svět za hranice samotného festivalu. Novinka s názvem Echoes of Tomorrowland má přenést atmosféru nejslavnějšítaneční akce planety i k lidem, kteří se do festivalového areálu v belgickém Boomu nedostanou.

Jsou koncerty, z nichž si posluchač odnese především ticho. Zapomene na telefon, stydí se zakašlat natož promluvit a jen poslouchá. Přesně takový byl návrat Suzanne Vega do Prahy, kde se zastavila v rámci evropské části turné k loňskému albu Flying With Angels.

Na jednom z posledních koncertů půlročního turné Multimedia Tour předvedli Kraftwerk přesně to, co se od nich očekávalo. To znamená, že čtyři anonymně vypadající pánové v oblecích, pokrytých různě svítícími LED pásky, nabídli na minutu přesně dvouhodinovou show, postavenou na strojových elektronických beatech, výrazné zadní projekci a pečlivě vymyšlené dramaturgii. Němečtí průkopníci elektroniky za tu dobu přehráli snad všechny své nejslavnější songy.

Tyler Joseph zpíval publiku na Colours of Ostrava z Obřího kola a občas se nechal nosit na rukou, bubeník Josh Dun vyšplhal po žebříku za bicími do obří výšky. Jinak se ale Twenty One Pilots, headlineři prvního dne, soustředili na písničky a připravili mimořádně příjemný večer pro všechny.

Na hit Rain on Me od Lady Gaga a Ariany Grande se před šesti lety tančilo celé léto. Alespoň tam, kde se dalo, protože covid nás všechny zavřel doma a parkety ztichly.