Legendy britského heavy metalu Saxon se do harmonogramu posledního dne Rock for People náramně hodily. Zařadit je na stage těsně před monstrózní vystoupení Iron Maiden, tedy těch nejhlavnějších hvězd celého ročníku, byl od pořadatelů velmi chytrý a logický tah. Zafungovali zkrátka jako ten nejlepší možný žánrový předkrm.
Tentokrát si na chvíli odložím odstup hudebního kritika a budu trochu víc osobní, možná až sentimentální. Pokud mám totiž v paměti zalovit a vytáhnout úplně první kapelu svého dětství, volba padne naprosto neomylně na Alici s Danem Bártou za mikrofonem.
Po konci vystoupení headlinerky Halsey byly v programu na výběr dvě lákavé varianty – britské kytary Petea Dohertyho s Babyshambles a nizozemský symfonický metal Within Temptation. V redakci jsme se takticky rozdělili a já – stejně jako většina festivalových návštěvníků – vyrazil na druhou z možností.
Existuje psychologická studie, která tvrdí, že dokonalost a bezchybnost je pouhá iluze, která nevede k ničemu dobrému, a právě nedokonalost je to, co nás činí lidskými. Právě v ní je krása. Dle tohoto učení byl koncert Babyshambles tedy dokonalým...
Založit si klasickou cover kapelu, která po večerech přehrává známé rádiovky, je jedna věc. Ale postavit celý hudební projekt výhradně na soundtracku z kultovní videoherní série Tony Hawk’s Pro Skater, to už vyžaduje pořádný fištrón.
Halsey to neměla snadné – vystupovala čtvrtý den festivalu a za sebou jsme měli čtyři velmi silné headlinery. Když se objevila na hlavní scéně, bylo jasné, že je odhodlaná zaujmout stůj co stůj. Na pódiu si vystavěla chrámové schody, a i když kapelu neschovávala zcela, veškerou pozornost strhávala na sebe.
Slovo VELKÝ je třeba v případě Ewy Farne už po prvním ze tří vyprodaných koncertů v pražském Edenu psát výhradně velkými písmeny. Stadionovou show pojala jako spektakulární vyprávění vlastního příběhu s velkým důrazem na emoce. Krom toho, že zazněly velké hity v perfektním provedení, celý večer působil jako motivační psychoterapie. A přitom zábavná. Nic podobného se ještě žádnému českému umělci ani umělkyni nepodařilo.
S festivalem Rock for People nerostou jen velká zahraniční jména, ale zjevně i celá tuzemská hudební scéna. Je to vlastně fajn pocit, když si člověk vzpomene třeba na ročník 2019. Tehdy se Sofian Medjmedj se svou kapelou krčil na jednom z těch menších pódií, kde hrál víceméně jen pro pár desítek zasvěcených nadšenců.
