Letošní pontonová sezóna začne ve znamení mladých talentů. Sérii letních koncertů na Střeleckém ostrově pořádá časopis Headliner a i letos jsou přístupné zdarma. Jako první je 17. června na řadě česko‑irský zpěvák Joshua Curran a Moře kuřat, indierocková kapela ze Vsetína.
Pokud existuje umělkyně, která se už víc než deset let úspěšně vzpírá jakýmkoliv škatulkám, je to Aldous Harding. Novozélandská zpěvačka a skladatelka, jedna z nejoriginálnějších osobností současné alternativní hudby, se po třech letech vrací do Prahy, kde 22. června v klubu Roxy představí nové album Train on the Island.
V neděli ráno došlo v brazilském Rio de Janeiru k tragické srážce dvou helikoptér. Na palubě jedné z nich bohužel seděl i dvaatřicetiletý americký hudebník Oliver Tree, vlastním jménem Oliver Tree Nickell. Otevírá se tak nečekaně smutná kapitola pro výrazný hlas jedné generace, který se zapsal do světových žebříčků i srdcí fanoušků hity jako Life Goes On, Miss You či Hurt a spolupracemi s Little Big, rapperem KSI nebo Tommym Cashem.
Koukat do ohně a zpívat s přáteli je jedna z nejkrásnějších věcí vůbec. Děje se to i na Rock for People. Občas berou kytaru do ruky běžní návštěvníci, jindy k táboráku zasedne třeba zpěvák Divokýho Billa nebo Vypsané fixy. O tuhle možnost se na festivalu stará jeho spoluzakladatel Petr Fořt.
Odpoledne posledního dne Rock for People 2026 zahrála floridská kapela Alter Bridge. Vedle headlinera Iron Maiden šlo o jedno z nejlákavějších jmen nedělního programu. Floridská čtveřice Myles Kennedy, Mark Tremonti, Brian Marshall a Scott Phillips doručila strhující rockový zážitek.
Nu‑metal rozhodně neřekl své poslední slovo! Možná na chvíli usnul, aby nabral dech, ale v posledních několika letech zažívá na scéně zřetelnou renesanci. Vděčíme za to především nové vlně kapel z britských ostrovů, které se tohoto specifického a často vysmívaného žánru ujaly s obrovským respektem.
Americká hardcore formace Knocked Loose si z aktuálního turné, kde po světě předskakují Metallice a Gojiře, odskočila na Rock for People, aby tu dál šířila dobré slovo o Bohu a lásce. Jen tedy v trochu, řekněme, netradičním a potem nasáklém podání.
Toho, co mizí pozvolna, si člověk nevšímá. To platí i o dechovce. Ještě v sedmdesátých letech masově nejoblíbenější hudební žánr se už v médiích nevyskytuje a co tak slýchám, zaniká i v živé podobě. Řada souborů v posledních letech skončila nebo je jen minimálně aktivní.
