Jaký je to pocit?
Skvělej. Nepopsatelnej, asi.
Co pro vás znamená Anděl?
Je to nějaká nálepka toho, že to, co děláme, někoho baví a není to úplně k hovnu.
Jak vznikala písnička Navždycky blázen?
My jsme šli po koncertě s Adamem úplně na random ke mně domů a měli jsme takovej kytarovej riff z Německa, tak ten jsem překlikal do počítače a pak jsem něco nahrál, nějaký demo a pak už se to jenom dočistilo a vydali jsme to jako úplně random nezávaznou věc. A to, co se z toho stalo, bylo úplně šílený.
„Navždycky blázni.“
Připomeňte si story kapely Gufrau v článku Petra Maláska.
Reportáž ze křtu Gufrau zde.
Co jste na to říkali, když to pak takhle vystřelilo?
Vůbec jsme nevěděli, co dělat. Vystřelilo nás to najednou do úplně neznámejch vod. Byli jsme z toho a doteď jsme takový zmatený. Dneska je to první taková akce, je tady červený koberec a my vůbec nevíme, jak v těch situacích reagovat.
Co se tou písničkou změnilo?
Částečně přístup k tomu, co děláme, jak to děláme, ale hlavně tempo našich životů se změnilo.
Jak?
Přidalo tak o tři sta procent. Teď nic nestíháme, pořád něco se děje. Hrozně moc práce, málo spánku, konstantně v pohybu.
Na čem teď děláte?
Děláme teď na novým dvojsinglu, kterej bude vycházet příští týden. Bude to možná nečekaný. Minimálně jeden z těch singlů bude trochu nečekanej, si myslim. Je to styl, kterej je pro nás trochu novej, taková elektronika a r'n'bčko.
A co plánujete dál?
Dělat hudbu, co nás baví.