Při každém vrácení se zpět do éteru Yann Roses dokázal, že se na něj fanoušci těší. S debutovým albem si však dal na čas, uvedl jej až nyní po dlouhých sedmi letech.
Roky 2019 a 2020 si většina z nás pamatuje jako rok pandemie. Milovníci českého underground rapu si jej zase pamatují jako dobu, během níž se začaly rodit talenty. Zničehonic vykoukly z nepřehledné masy jména jako Grey256 či Totally Nothin, ale také True Gabe či Axel47 (dříve známý jako AMK), kterým se ve střednědobém horizontu nepodařilo pořádně prorazit.
No a ve stejné době, kdy se začala míchat soundcloudová vlna s vlnou trapovou, vykoukl i interpret, který dělal boombap. Marketingově zdánlivě nelogický tah se však ukázal jako zcela správný, jelikož šlo o cestu srdce – když byl šťastný, pracoval na věcech, jež jej dovedly k milionům posluchačů. Přestože Roses Like a Wine, jak se dvojsingl jmenoval, přinesl Denisi Grigárkovi alias Yannu Rosesovi snad 5 milionů poslechů a vidění, pozornost Universal Music a světlo reflektorů, k zářné kariéře tehdy nevedlo.
Hledání a nacházení
Ještě jako aktivní člen hanáckého rapového kolektivu Don’t Ask Me, v němž se realizoval i nedávno zesnulý rapper semspoko, se přestěhoval do Prahy, odkud vedly jeho kroky až do německého Mnichova. Během cest, změn prostředí a pozic, ze studenta na pracujícího, se i vlivy na jeho muziku měnily.
Ostatně velké změny jsou slyšet chronologicky v jeho diskografii. Roses, jakožto osoba velmi silná v singlech, se samozřejmě nechala ovlivnit trendem, mixovala emotrapová témata s večerní pouliční realitou a dopracovala to až k vydání punkovějšího EP Fiat Lux, během nějž našel zálibu ve zpěvu a kytarách. Po velké desce ale ani vidu, ani slechu. Proč?
Jednoduše proto, že se musely uzavřít životní kapitoly. A až čas nazrál, vyšla deska Múzy. „Debutové album Múzy vznikalo dlouhých šest let. Projekt zachycuje Yannův hudební i osobní vývoj a představuje dosud nejucelenější výpověď jeho kariéry,“ přiznal Headlineru management Rosese. Byla to dlouhá štreka a je velmi uspokojující, že se dotáhla ke konci. „Dal jsem do toho všechno a je v tom vidět i slyšet jak můj hudební, tak osobní vývoj,“ doplnil nám sám autor.
Posluchač si může procvičit němčinu, zaházet hlavou u elektroniky, nechat zjihnout své srdce u slaďárny i namotivovat své vnitřní já u boombapu jako na úplném začátku. Každá etapa jeho života, které ostatně lze zrekapitulovat ještě před Múzami v rámci slabé hodinky a půl, má zde své místo. A v konečném důsledku lze také porovnat, jestli Roses obstojí v královské disciplíně skladby alb, nebo bude pořád jen mistrem singlů.
Ať to bude tak či tak, vděčný bude stejně. Sám si uvědomuje, že posílat fanouškům nový materiál jednou za rok není ideální. „Díky moc všem, že mě i po letech stále podporujete a posloucháte. Moc to pro mě znamená a věřím, že vás album bavit stejně, jako baví mě,“ nechává pozdravovat.