Představte si nadmíru ambiciózního miliardáře. To asi není tak složité, že? Pár jich tu mezi sebou máme. Teď si jej ale vsaďte do doby, kdy planeta Země umírá a dotyčný má jedinečnou (a vlastně i jedinou) možnost využít své prostředky a vydat se na intergalaktickou pouť s cílem vztyčit prapor lidstva na vzdálené trpasličí planetě.
Jak tohle asi může dopadnout? Jednoduše. „Debutové album Pluto vypráví příběh o nesmyslných ambicích a absurdní snaze kolonizovat cokoliv a kohokoliv,“ rovnou odpovídají ve svém press releasu umělci reprezentující severovýchodní část Brna. Industriální, ale zároveň velmi přírodní Obřany získaly své ministerstvo, které se rozhodlo, že udělá díru do domácí scény svým sci-fi rapem.
Hrabal, Butula a „podkladář“ Kuchár
Nositelem myšlenky je posluchačům ne úplně neznámý básník Ondřej Hrabal, jehož věhlas jako autora básnických sbírek, bývalého českého mistra ve slamu a organizátora festivalů Inverze nebo Letní filmové školy v Uherském Hradišti je sice citelnější v literárním světě, nicméně jej také můžete znát jako frontmana rap-alternativního tělesa Bartleby, v němž dominuje cimbál.
Nyní se však o hudební stránku věci ve spolupráci s ním starají jiní. V první řadě kytarista Zdeněk Butula a tzv. podkladářem, tudíž člověkem, který se nejspíš stará o zbytek atmosféry a noisu, je Jan Kuchár. O podkladáři, přiznám se, slyším poprvé. Nejspíš ale ne naposled. Protože Pluto, jak se jmenuje debut, má opravdu říz, hutnou atmosféru, neotřelý storytelling a je tak nějak sexy. K tomu každopádně, nutno zmínit, přispěli i hudební inženýři Jiří Machů a Amak Golden.
Hned první skit o Nimrodovi, tedy o již zmíněném miliardáři, mi evokoval dvě věci, které v minulosti na rapovém poli fungovaly. První je The Incredible True Story od Logica z roku 2015, kde se také cestuje vesmírem, a následně nedávno vydaná rap/divadelní hra od P/\STi s názvem Elektra. Pluto kombinuje tato dvě alba dohromady, konceptuálně slepuje svůj „rap, noise a industriální storytelling“, a „oživuje poetiku brněnské čtvrti Obřany a posílají ji až na okraj sluneční soustavy“, jak sami proklamují.
„Chtěli jsme dějové konceptuální album, které by zároveň nepůsobilo jako muzikál. Snažil jsem se balancovat mezi vyprávěním příběhu a psaním samostojných rapových textů,“ zmínil Hrabal, na němž je v projektu slyšet, jak se s Bartleby otrkal a na novém projektu zní zkušeněji, odkazuje na realistické obrazy zejména s dekadentními výjevy z klubů a diskoték, ale zároveň se drží své fiction mantry, která je vskutku zábavná.
Vyzývám proto všechny, kteří rádi dají šanci temným dronovým vrstvám analogových syntezátorů a elektronickým beatům dohromady s uměleckým sci-fi příběhem, ať nastraží uši. Audiokniha a čím dál populárnější noise-rap v jednom je přece jenom dobrý deal.