Obrázek k článku Čerstvé (z)boží: něco něco hledají světlo ve tmě
| Marek Reinoha | Foto: něco něco/Jana Plavec

Čerstvé (z)boží: něco něco hledají světlo ve tmě

Pražská elektronicky písničkářská skupina něco něco vznikla někdy v roce 2019 a již po vydání prvního singlu Rovina se o ní začalo mluvit jako o jednom z nejzajímavějších tuzemských projektů. Od té doby uplynul nějaký čas a 31.8. něco něco vydali již druhé album nazvané Útržky.

Skupinu něco něco tvoří Tomáš Tkáč, známý z temně elektronické kapely Pris, a Alžběta Trusinová, která je také členskou skupiny Neřvi mi do ucha. Společně začali tvořit příjemnou, barevnou weird popovou muziku, postavenou na lo-fi samplech a analogových syntezátorech, doplněnou dalšími nástroji jako je Tomášova kytara nebo Alžbětin klarinet. 

První album Začíná, vydané na jaře loňského roku, již mělo rozpoznatelný rukopis a zvuk a setkalo se s velmi kladným přijetím. Zaujalo hravostí stavící na hudební nadsázce a texty, které s lehkostí vykreslují poměrně jasným jazykem téměř abstraktní obrazy. Střídali se na něm atmosférické skladby zahalené v oparu melancholie i tanečně energické songy. České texty se pohybovaly na pomezí hravosti a optimismu a jisté naléhavosti.

V podobném duchu se nese i nové album Útržky, i když je vlastně docela jiné. Změnou je třeba to, že si na něj Alžběta s Tomášem přizvali živého bubeníka Václava Šafku. Díky živým bicím a častějšímu využívání kytary, které něco něco posouvá až někam mezi lo-fi kytarovky, mají Útržky živější zvuk. Hudební prostředky, používané již na debutu, na něm něco něco rozvinuli ještě dál. Album je nápaditější a plné nečekaných změn a zvratů. „Útržky jsou nejen o osobním hledání se ve světě lidí po třicítce, ale i o hledání hudebním. Každá písnička zní trochu jinak, takže pro sebe špatně nacházíme žánrovou škatulku. Chceme skládat melodie, které si budete pamatovat. Zároveň trochu stavíme pop na hlavu,“ dodává Tomáš.  Kvalitativní posun je patrný i v Alžbětině zpěvu. Její nezaměnitelný hlas na albu můžeme slyšet v polohách, které jsem od ní nečekal. V textech zaznívají pocity vděčnosti, porozumění i nedorozumění plynoucí z komunikace s okolím, útěky z města do míst, kde by nám mohlo být lépe, i stavy, kdy vás vysává vlastní život. Album je o hledání světla v sobě, o hledání světla ve tmě, ale i o tom, že ta tma je i v nás a je dobré ji přijmout.

Společně s albem něco něco vydali civilně pojatý klip k songu Mezery, ze kterého čiší pohoda a ve kterém „Dávný strachy spálí sluneční paprsky“.