V polovině devadesátých let, kdy kapela se zpěvačkou Shirley Manson v čele vstoupila na scénu, působila jako zjevení. „První dvě desky se zvukově vymykaly typickému devadesátkovému rocku, byly plné elektroniky, vrstvených aranží a vše to korunovala
Shirley Manson s hlasem jako na trní či před vraždou. Ale hlavně: každá skladba na prvních dvou albech byla silná, se singlovým potenciálem i vyzněním. Žádná vata,“ připomínal začátky Garbage nedávno Jarda Konáš, když psal o letošní nové desce. Nyní je skupina, co se studiových alb týká, na čísle osm a podle Konáše se vrací se silnou deskou, která svou energií připomíná silné začátky.
Zatímco předchozí nahrávka No Gods No Masters byla politicky laděná, novinka nabízí místo společenské kritiky spíš optimismus: „Shirley Manson je sice pořád temná lyrička a mrazivě uhrančivá zpěvačka, ale v textech se dívá do budoucna, zpívá o naději a smíření.“ Sice nejde o vyloženě hitovou nahrávku, bezobsažnou vatou ale vycpaná není.
Kapela s novou deskou přichází poté, co zpěvačka loni musela kvůli následkům staršího zranění podstoupit operaci – Garbage kvůli tomu přerušili turné. Nyní jsou ovšem zpět v plné síle a i ve Velké Lucerně v Praze díky tomu zazní jak novinky, tak největší hity kapely, která je na scéně přes třicet let.