Zamysleli jste se někdy vy sami nad tím, co vaše oblíbená hudba vypovídá o vaší osobnosti, temperamentu, nebo dokonce o vaší inteligenci?
Jedním z nejcitovanějších výzkumů na toto téma je studie provedená na univerzitě v Cambridge, která ukázala, že lidé s vyšším IQ často preferují instrumentální hudbu, jakou je kupříkladu klasika, nebo jazz. Studie naznačuje, že lidé s vyšší inteligencí tíhnou k hudbě, která je komplexnější, emocionálně bohatší, stimuluje jejich myšlení a rezonuje s jejich vnitřním světem a intelektuálními zájmy. A proč právě klasická hudba a jazz přitahují intelektuálně zaměřené jedince? Odpovědí je dle výkumu ve složitosti. Tyto žánry totiž často obsahují neobvyklé harmonické postupy, variabilitu a dynamiku, což posluchače nutí se do hudby ponořit, tedy soustředit se…
Komplexní hudba chce fištrón
Klasická hudba je spojována s vysokou kognitivní náročností, neb stimuluje analytické myšlení, představivost a schopnost soustředění. Jazzová improvizace je zase založena na neustálém hledání nových cest a variací, což zaujme především ty, kdož rádi řeší složité problémy, hledají nové perspektivy, nebo myslí tzv. out of the box.
Komplexní hudba navíc aktivuje oblasti mozku spojené s logickým uvažováním a kreativitou. To může být důvodem, proč lidé s vyšší inteligencí nachází větší uspokojení ve složitějších strukturách. Na opačné straně spektra se pak nachází populární hudba. Kritici často tvrdí, že mainstreamové popové hity jsou příliš jednoduché a postrádají hloubku, což by mohl být ukazatel nižších intelektuálních nároků. Nicméně, studie stejně tak připouští, že poslech rádiové tucky může být pro docenta s dvěma doktoráty jen pouhým relaxem.
Zajímavým fenoménem je kupříkladu spojení mezi vyšší inteligencí a preferencí tvrdších hudebních žánrů, jako je rock, nebo metal. Texty známé svou hloubkou a zaměřením na filozofické otázky, přitahují posluchače hledající v hudbě intelektuální výzvu. Hudba plná energie a komplexních rytmů jim umožňuje procítit hloubku a zároveň vyjádřit individualitu i smysl pro rebelii.
Emoční inteligence a Nick Cave
No pak je tu emoční inteligence, tedy schopnost chápat a vyjadřovat emoce. Lidé s vysokou emogencí často poslouchají hudbu, která vyvolává silné pocity, třeba melancholický folk, nebo temné skladby s existenciálními texty. Fanoušci písní od Leonarda Cohena, nebo Nicka Cavea bývají lidé se schopností sebezpytu, kteří chápou komplexní emocionální stavy a dokáží hledat smysl i tam, kde ho jiní přehlížejí. Doktor Adrian North a jeho kolegové podrobili v rozsáhlé studii 4000 lidí sérii testů. Účastníci nejprve popisovali svou povahu (odpovídali například na otázky týkající se konstrukce motorů nebo odhadování pocitů druhých) a následně hodnotili padesát hudebních ukázek.
Výzkumníci z toho vyvodili, že empatičtí a citliví lidé preferují měkkou a vláčnou hudbu (R&B, soft rock, folk), zatímco typický „systematik“, který svět analyzuje a neumí se do druhých snadno vcítit, dá nejlepší známky tvrdší, avantgardní a složitější hudbě. Nicméně, je dobré mít na paměti, že neexistují žádní sto procentní ti a ti, a preference se též mění v čase.
Nadřazení popaři
Co o nás tedy naše oblíbené žánry říkají, či prozrazují? Posluchači klasické hudby prý bývají introvertní, racionální a systematičtí lidé, kteří rádi hledají vysvětlení pro všechno. Příznivci folk, blues a jazzu jsou zase velmi kreativní, přemýšliví a objektivní lidé. Konzumenti komerčního popu bývají otevření, vyhledávají společnost, ale mívají tendenci nevyčnívat, neprojevovat hluboké emoce, ideálně žádné, mít nižší úroveň kreativity a trpět jistou mírou nadřazenosti.
Vyznavači hip hopu jsou energičtí extroverti, rádi se odvážou a bývají méně ohleduplní. Milovníci country bývají pracovití, sdílní extroverti, kteří si stojí za svým a nepostrádají empatii. Posluchači klasického rocku jsou většinou mírně egocentričtí pohodáři a méně pracovití. Fanoušci alternativního a indie rocku bývají velmi kreativní a otevření novým věcem, zároveň ale tvrdohlaví, pohodlní, s nižší sebedůvěrou. Punkeři a vyznavači tvrdého rocku bývají silní energičtí lidé, kteří se snadno nadchnou, stejně snadno je nadšení opustí a mohou vykazovat nižší míru empatie.
Fandové heavy metalu pak bývají divočejší, nerespektují autority, často jde ale o citlivé, ohleduplné a tolerantní jedince. Zajímavé je, že v žádných průzkumech nefigurují posluchači techna a podobných stylů… Provokatér ve mně mne nabádá, abych napsal, že je to z ohleduplnosti, ale znám spoustu vyznavačů žánru, se kterými se dá normálně mluvit, takže tudy cesta nevede.
Do firmy countrystu
Pokud podobné studie čtou manažeři v HR odděleních, pak by si do firmy měli vybírat ideálně countrysty, folkaře, jazzmany a posluchače klasiky. Naopak by se měli jako čert kříži vyhýbat konzumentům popu, hip hopu alternaticvům a všem milovníkům tvrdé hudby, až na metalisty, kterými je vhodné pracovní mix doplnit pro jejich citlivost a toleranci. A co až tohle začnou využívat manželské poradny, nebo řetězce pro zasílání tématických newsletterů? A jak se podobně rozdílné skupiny dokáží shodnout na hudbě puštěné do open space? A jak to máte vy? Je pro vás posluchač Michala Davida něco jako Slávista pro Sparťana?