Stalo se to 31. října 1986. Roger Waters, který z kapely odešel o rok dříve, zažaloval u Londýnského vrchního soudu bývalé kolegy Davida Gilmoura a Nicka Masona, aby už nehráli pod názvem Pink Floyd.
„Byl to jeden z mála případů, kdy jsem se něco od právníků skutečně naučil,“ vzpomínal Waters na kauzu v roce 2013, kdy se jej na to zeptali novináři z BBC. „Přišel jsem tehdy za kluky a řekl jsem jim: ‚Hele, rozpadli jsme se, tohle už nejsou Pink Floyd.‘ Odpověděli mi: ‚Co to říkáš? To je úplný nesmysl. Je to značka a má svou komerční hodnotu. Nemůžeš jen tak říct, že odteď přestala existovat. Evidentně nevíš, jak v Británii fungují zákony.‘“
A tak se Waters rozhodl dát Gilmoura a Masona k soudu. Oba pány zažaloval a případ se táhl dlouhé dva roky, až dal před Vánoci 1988 soud za pravdu dvojici hudebníků, že dál můžou vystupovat jako Pink Floyd. Proces sabotoval i nahrávání alba A Momentary Lapse of Reason (1987), u něhož si Gilmour a Mason nebyli jistí, jestli je jako Pink Floyd budou moci vydat.
„Polovinu času jsme trávili ve studiu a druhou půlku v kancelářích s právníky,“ vzpomínal na vznik desky Mason v rozhovoru pro Louder. „Neustále jsme se ptali – může Roger naši práci stopnout? A dostávali jsme dokola odpověď: samozřejmě že ne, veškeré smlouvy, které jste do té doby sepsali, hovořily jasně. Když někdo odejde, tak zkrátka odejde a kapela pojede dál bez něho. Tohle nám s Davidem dodalo sílu desku dotáhnout.“
Jak už z historie kapely víme, Waters nakonec prohrál spor o užívání názvu Pink Floyd, zároveň ale získal práva k The Wall. Soudních pří o název kapely už hudební průmysl zažil bezpočet, ale příběh tohoto procesu je i příběhem přetrhání posledních vztahů mezi bývalými spoluhráči, které se pak horko těžko znovu napravovaly a nejsou napravené doteď. „Samozřejmě, že jsem se mýlil! Ale koho to dneska zajímá?“ Tak se za svým rozhodnutím Waters ohlédl ve zmíněném rozhovoru pro BBC. Což byl jeden z mála momentů, kdy přiznal nějaký omyl.