Sídlil na protějším chodníku a měl tam dobrý džob, protože kolem zhusta chodili cizí turisté, neznalí hodnoty českých mincí. Tradovalo se, že vždycky v poledne odejel do Dejvic na Špejchar a za vydělaný peníz pozval tamní houmlesáky, kteří takové lukrativní místo neměli, do místní číny.
Před několika lety jsem se s ním dal do řeči a docela mně překvapil znalostí českých letních festivalů. Znal přesná místa, termíny a dokonce i dopravní spojení.
„Léto,“ povídá, „je pro lidi jako já požehnáním. To o víkendu vždycky jedeme na nějakej festival. Teda jenom k hlavnímu vchodu. Voni na některejch festivalech kontrolujou, jestli si lidi dovnitř nenosí chlast, a když u někoho pití najdou, musí ho vyndat a nechat před bránou. A pak už je to na nás, kdo je nejrychlejší.“
Nejlepší to prý bývalo, když ještě před lety existoval festival v Českém Brodě. Jednak u vchodu byli hodně přísní chlapíci, jednak lidi nestihli cestou z Prahy vypít celou lahev. Naopak, nejhorší to prý je každoročně na Colours Of Ostrava. „Daleká cesta, pruděj revizoři a navíc všichni chlastaj jako o život už cestou ve vlaku. Na nás někdy nezbyde ani kapka.“ Trochu si postěžoval i na O2 Arénu: „Tam si lidi vozí jen vodu nebo limonády. Asi jsou drahý lístky, tak pak už nemaj na chlast.“
Bohužel, už se ho nezeptám, jestli ta jejich parta taky jezdila i na nějaké techno párty a pokud ano, co tam konzumovali. Před několika týdny ho našli bez života u Libeňského mostu. Letošních festivalových výprav se už nedočkal.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu
Foto: Jan Kolman