V roce 2003 závislost jistého mladíka na tvrdých drogách dovedla k tomu, aby přestal chodit na zkoušky se svou kapelou, díky které se proslavil. Místo toho vykradl byt svému nejlepšímu kamarádovi a zároveň kytaristovi ze stejné kapely. Ten se logicky rozhodl tohoto zlodějíčka a feťáka z kapely vyhodit. Za toto vloupání si šel na pár měsíců sednout do vězení. Zmíněný zloděj byl jistý Pete Doherty. Talentovaný zpěvák, textař a básník, který krátce pro popuštění založil kapelu Babyshambles. Ta včera předvedla jeden z nejhorších koncertů letošního ročníku Rock For People.
Jeden z nejlepších comebacků rok, psalo se v britských médiích, když Babyshambles začali zase hrát. Pete se dal konečně dohromady, vypadá zdravě a kapela je sehraná a profesionální, psali ostrovní novináři. A to se letos po letech ke kapele při jednom z koncertů dokonce k Dohertymu připojil i Carl Barât – ano ten nejlepší kamarád, kterému Doherty vykradl byt. Na koncert Babyshambles jsem se těšil celý den. Hlavní hvězda dne, zpěvačka Halsey, měla možná až příliš dokonalou show naplánovanou na vteřiny, a tak jsem se těšil na obyčejnou britskou kytarovku.
Kapela nastupila na melodii jednoho známého kresleného seriálu o pár minut dříve, než měla. Tak si Pete sednul před bicí, aby počkal, než bude moci začít. Určitě ho nepotěšil pohled na takřka prázdný stan, fanoušci holt dali o půlnoci přednost symfonickému metalu nebo prostě jen už čtvrtý den potřebovali odpočinek. Když hned jako druhou v pořadí vypálil hitovku a jednu z mých oblíbených písniček, Delivery z alba Shotter’s Nation, říkal jsem si, jak je všechno perfektní. Měl jsem radost, byť jsem samozřejmě viděl, že to není úplně forma.
Lidé v předních řadách se dobře bavili a zpívali, ale z většiny se jednalo o Angličany. Nebavil se tolik Doherty, který se občas posadil a jen tak si pošlapával do rytmu s prázdným pohledem. Čím déle koncert trval, přibývalo lidí, takže se nás dobrá tisícovka ve stanu nakonec sešla. Spousta lidí, ale prostě jen nakoukla a pokračovala dál. Nepomohla tomu ani samotná kapela, která prostě občas zahrála pár tónů jinak a jinde, ani zvukař svou práci rozhodně nedělal tak, jak má.
Odpustil bych to kapele, kterou bych neznal a nebyl jejím fanouškem a posluchačem, ptal jsem se sám sebe po podivném mumlání Dohertyho před hitem Albion. Asi ne, neodpustil bych si jedovatou slinu, ale když Pete je prostě fakt talentovaný kluk, který napsal za svou kariéru mraky krásných písniček.
Když jsme s šéfredaktorem Headlineru Honzou Vedralem, který na koncert dojel rovnou z Edenu z Ewy Farne, zpívali a tančili na závěrečnou hymnu Fuck Forever, padli jsme si do náručí, jak to tak už na těch britských kytarovkách dlouhé roky na festivalu děláme pravidelně, měli jsme oba dobrou náladu. Dohertyho musela kapela trošku podpírat, ale zvládl to.
S kamarády v konverzacích rádi občas používáme gif s hláškou z populární kuchařské televizní show a to „Já se tady taky rád nachlastám, ale todleto...“ a takový prostě ten koncert byl. Ale víte, jak to je s tou poučkou – právě ty nedokonalosti dělají věci dokonalými!