Popmusic a klubová scéna jsou svým způsobem dva oddělené světy. Alternativci nad mainstreamem ohrnují nos a jména bodující v hudebním průmyslu málokdy sbírají hudební ceny. Proto byl takovým zjevením David Stypka. Dokázal oba světy lehce propojit. Výtečné instrumentální provedení a zápal, jímž si dokázal podmanit kluby, si v jeho hudbě tykaly s popovou lehkostí a citem pro rádiové melodie.
Kateřina Marie Tichá od něj tuto unikátní tvůrčí fúzi dobře odkoukala, a když po Stypkově odchodu začala spolupracovat s jeho bývalou kapelou Bandjeez, všechno to do sebe se cvaknutím zapadlo. Opět tu máme umělkyni schopnou oslovit snad všechny s výjimkou těch největších pozérů, a dokazuje to i nový singl Plamen.
V jádru je to vlastně jednoduchá věc, text o touze po milém, klasika už od lidovek. Jenže na to zpěvačka nabaluje řadu osobních obrazů a pocitů, a vznikl tak autentický text ukazující, že i ohrané téma se dá pořád zajímavě zpracovat. Když k tomu přičteme popovou melodiku prokládanou prvky world music, máme tu sakumprásk mainstreamový singl znějící jinak než ostatní tuzemský mainstream posledních měsíců. To je umění, dělat takový pop!
Protože Kateřině Marii Tiché jistí záda Bandjeez, není pochyb, že to bude fungovat dobře i naživo. A co teprve, jak bude znít společná deska, z níž je Plamen první ochutnávka. Samozřejmě, v tuto chvíli těžko hádat, jestli se Tiché a Bandjeez podaří udržet laťku. Ale jestli album nabídne alespoň z půlky tak dobrý obsah jako pilotní singl Plamen, už tak to bude v tuzemském popu milé kvalitativní zahuštění.