A když se tak dívám na LED obrazovky a pozoruji ten starý klip, který mimochodem ani moc nezestárnul, všimnu si, jak moc na místě Kong Graveyard v klipu prší a pousměju se, protože jsem jako ty malované postavičky promokl na kost, ale k tomu se dostaneme.
První den Rock For People, festival otevřel své brány a první kapely už před obědem začaly hrát – prostě Ideál, žejo. Letos to bude mokrý ročník, to všichni tak nějak víme, protože sledujeme předpovědi a aplikace na svých telefonech. Když se koukám kolem sebe, musím říct, že to ale hudbymilovným fanouškům ani moc nevadí. Prostě se těší, že jejich festival je opět tady. O tom, co kde hrálo a jaké to bylo, se můžete dočíst v Headlineru jinde a určitě to udělejte. Já se posunu v čase na 21:30 a na největší stage festivalu. Na Fat Lady začíná hrát kapela Gorillaz.
Jejich aktuální deska The Mountain je klenot, je to dost možná jedna z nejlepších desek kapely a my jsme jí v recenzi dali nadšených 92 %. Z aktuálního alba se dnes bude hrát nejvíc. Dává to smysl a těším se. Indie na člověka dýchne hned už od úvodní titulní The Mountain. V příběhu, který můžeme sledovat, se členové kapely 2D, Russel, Noodle a Murdoc vydávají na výpravu indickou džunglí. Jejich cesta připomíná klasickou Knihu džunglí a končí u tajemné hory, kde čekají ve frontě na její velkolepé odhalení. Hora jako symbol se samozřejmě opakuje během setu několikrát. Mimochodem aktuální videosekvence promítané za kapelou má samozřejmě na svědomí grafik a ilustrátor Jamie Hewlett a je to pocta klasické ručně kreslené animaci 60. let. Jak Hewlettovi, tak hlavnímu mozku kapely Damonovi Albarnovi v průběhu natáčení alba zemřeli jejich tatínci a deska stejně jako její příběh je i o vyrovnávání se smrtí a jejím přijetí.
„Nevadí, že tomu nerozumíte, ale tohle bylo Ferrari mezi ukulele“ pronese Albarn po konci hitovky The Happy Dictator a poprvé můžeme vidět jeho chlapecký úsměv, byť už pár zoubků chybí. A spustí jeden z jejich prvních singlů 19-2000. Koukám kolem sebe a vidím, že i přes vytrvalý a sílící déšť jsou kolem jen spokojení lidi, kteří si zpívají a pobrukují refrén písně. To, že si sebou Gorillaz vozí na jednu písničku Joea Talbota z Idles, jsem někde v minulosti četl, ale prostě jsem na to zapomněl, a když se vyřítil a začal zpívat v písni The God Of Lying, koukal jsem jako blázen.
„Byli jsme teď v Praze asi dva dny, je to velmi zajímavé město, zajímavá země,“ pronese a začne se zase culit Albarn. Prahu během koncertu zmíní několikrát – jak by asi zněli Gorillaz kdyby se po své „indické“ fázi přesunuli do Čech a zkusili nějak pracovat s naší folklórní hudbou... Zní El Mañana – zapomenutý klenot z alba The Demon Days. Na projekcích brázdí oblohou kytaristka Noodles na svém ostrově s větrným mlýnem, než přiletí helikoptéry a Noodles spolu s ostrovem z oblohy sestřelí. Metafora pro konec bezstarostného dětství, ztrátu nevinnosti a vyrovnání se s drsnou realitou dospělosti. El Mañana znamená ve španělštině zítřek nebo budoucnost.
Talbot není jediným hostem (a to už vůbec nezmiňuji naprosto geniální hudební hosty, hrající na tradiční indické instrumenty, jejich názvy se sem ani nebudu pokoušet psát). Na pódiu v „té pískací“ písničce Orange County doprovází kapelu zpěvačka Kara Jackson. Mladá básnířka, která v roce 2023 vydala báječnou desku Why Does The Earth Give Us People to Love?
Ten koncert neztrácel tempo, nové a starší písně v perfektním balancu. Do toho prostě poťouchlý a rozesmátý Albarn, kterého nelze nemít rád. Ten jeho bezzubý smích je strašně nakažlivý. Skladba The Shadowy Light je věnovaná indické zpěvačce, která se jmenuje Asha Bhosle a letos v dubnu zemřela. Krom hostování na nahrávce je tato ikona a jedna z nejvlivnějších osob historie bollywoodské filmové hudby třeba také zapsaná v Guinnessově knize rekordů jako nejčastěji nahrávaná umělkyně v historii hudby. Jdeme do finále – ikonický hit Feel Good Inc. samozřejmě s Kelvinem Mercerem známým jako Posdnuos z legendárních De La Soul a nakonec je to debutový Clint Eastwood na který jsem už narazil v úvodu tohoto reportu.
Když dohrály poslední tóny a opět jsem si uvědomil, jak strašně prší, vyrazil jsem se někam schovat a samozřejmě i obejmout s šéfredaktorem Honzou Vedralem, abychom si pak nadšeně vyprávěli, jak nás koncert bavil. A to jsem ani nezmínil naprosto perfektní zvuk nebo účast Yasiina Beye dříve známého jako Mos Def (tuto přezdívku již přestal používat). Jestli The Mountain a koncert mají symbolizovat jakousi cestu do neznáma, koloběh života, vyrovnávání se smrtí blízkých a naděje v podobě znovuzrození, koncert tento příběh perfektně podtrhl a musím se přiznat, že nezávidím ostatním headlinerům festivalu, protože laťka je pořádně vysoko a tohle se bude blbě překonávat.
Gorillaz, Rock for People, 10. červen 2026