Na začátku koncertu jsme jsme nehezky vtipkovali. „Chodila s Yungbludem,“ řekla jsem kamarádům. „Jenže pak si poslechl její hudbu,“ smáli se. Když festival oznámil její jméno, vedla se kolem něj spoustu řečí. Ne všichni byli přesvědčení, že je to správná volba. Přišlo mi to jako nekonečně zbytečná diskuze, dokud její koncert neuvidíme. Když Halsey hraje první písničky, začínám se trochu bát, jak to dopadne. I když osobně mám její zpěv hodně ráda, miluju starší album Badlands a i její nová alba mě zaujala, jiskřička nepřeskočila hned. Mám chvíli pocit, že se nám na hlavní scénu zatoulala burleska. Nicméně jestli se o nějakém koncertu, co jsem zde v posledních dnech viděla, dá říct, že graduje, tak to byl právě tenhle. Taky na začátku Halsey říká, že na to jde zlehka a půjde to jen nahoru. A opravdu. „Dívka z věže“ to má promyšlené. Ceremoniál o čtyřech dějstvích má svou logiku a kdo ho neopustil po prvních tónech, byl odměněn. Jak říká John Lennon a Rocky Balboa: „Na konci všechno dobře dopadne, pokud to dobře nedopadlo, ještě to není konec.“ Koncert Halsey tohle rčení potvrdil.
Postupem času se Halsey utrhla ze řetězu. A to doslova, chvíli tančila upoutaná na tlustém stříbrném řetězu. Když se ho zbavila, měl její koncert čím dál větší drive.
Halsey se na Rock for People obzvlášť připravovala. Publiku prozradila, že takhle vystavěnou show připravila speciálně pro Rock for People, což jí dalo punc výjimečnosti. Mluvila taky o tom, že když nahrávala album If I Can't Have Love, I Want Power, které produkovali Trent Reznor a Atticus Ross z Nine Inch Nails, žila tři měsíce v Praze a cestovala po celé republice, kterou si prý naprosto zamilovala. Koncert v tu chvíli získal osobnější příběh a možná někdy tou dobou se podle mě začalo budovat užší pouto mezi děním na pódiu a publikem.
Na Halsey nezůstalo tolik lidí, jako přišlo ostatní večery, pořád to byl ale sakra velký dav – plné letiště. Klobouk dolů před fanoušky z Rock for People, kteří po čtyřech deštivých dnech měli chuť objevovat a užívat. Ostatně i sama Halsey prý už si o den dříve spolu s ostatními v dešti vychutnala Bring Me The Horizon.
Halsey rozdělila své vystoupení na čtyři dějství, z nichž každé další mělo větší a větší energii. Rockový směr jí sedí. Na pódiu měla šlapající kapelu, veškerá pozornost se ale celou dobu soustředila na ni a zatímco upřímně, na začátku to kvůli jejímu svůdnému kostýmu ani nešlo jinak. Velmi brzo už ale strhávala čistě hudbou. Zpěvačka odhodlaně hecovala publikum a za každou větší reakci byla vděčná. Musela si to trochu vydřít, ale postupem času se to podařilo. Zavřela všem pusu. A pak ji zase otevřeli, aby se přidali ke zpěvu. Na konci koncertu hořel její chrám, sundala korzet a nechala si rozbít pusu, jako by prošla vší tou rockovou vřavou trochu pomlácená a s pár šrámy odešla jako vítězka.
Dvě myšlenky závěrem. Zaprvé je bezva, když má festival v programu jméno, které vzbudí vášně a rozšíří obzory. A za druhé, jak říká Halsey, pamatujte si, že nepatříte nikomu jinému, než sami sobě.
