„Vážně ráda bych teď jezdila víc i mimo Prahu,“ prozrazuje Františka své koncertní úmysly v rozhovoru pro Headliner. Mluví v něm také o tom, co v ní probudilo lásku k hudbě, na kterém koncertě se letos rozplakala štěstím a jaké nahrávky od ní můžeme v blízké době očekávat.
Jak se rodila vaše láska k hudbě? Jaké byly první silné zážitky, které s ní máte ve vzpomínkách spojené?
Taková ta „láska na první pohled“ se u mě ukázala, už když jsem byla malá. Hodně nám doma zpívala maminka a tam se to nejspíš zrodilo. Zároveň ta „pravá láska“ mě potkala až o covidu, kdy jsem se hudbě začala věnovat intenzivně a víc. Byl na to čas a chuť!
Co se týče zážitků, asi to byly koncerty vážné hudby v pražském Rudolfinu. Myslím, že mě to hodně formovalo, protože jsem na koncertech měla husí kůži, přišlo mi to úplně nereálné.
„Mladé talenty u Vltavy. Bea.K a Františka se představí na Headliner Pontonu.“ Čtěte zde.
Před čtyřmi roky jste vydala album Flames. Proč jste nejdřív začala psát písně anglicky?
Bylo to pro mě o dost jednodušší, byť teda vůbec nejsem rodilý mluvčí a dělala jsem v textech chyby. Teda myslím, že je dodnes dělám. Angličtina má ale hodně volné frázování i rýmování, což čeština bohužel tak lehce nedovolí. Flames pro mě bylo album plné objevování nového světa angličtiny a hudby zároveň.
Co vám tohle album přineslo do života?
Asi dobrou zkušenost, že album vůbec není jednoduché udělat a trvá to hodně dlouho. Zpětně se nad tím hodně směju a jednu dobu jsem přemýšlela, že ho ze streamovacích platforem odstraním, ale je to nějaká důležitá součást mě. Vím, jak jsem na to v těch šestnácti letech byla pyšná.
Jaký je teď vlastně váš koncertní repertoár?
Máme mix starého a nového. Něco právě z Flames a něco ještě z nejstaršího EP. Taky ale tvořím nové písničky, které jsou v češtině, ke které teď daleko víc tíhnu. Do budoucna bych chtěla trochu playlist obměnit i o úplně nejnovější tvorbu.
Jak se rodila píseň monotónní?
Vlastně fakt rychle, a to na ní bylo hodně speciální. Úplně první demo verzi jsem nahrála na diktafon a víceméně zůstala stejná jako finální master. To se mi úplně často neděje. Pár úprav se ale dělo, třeba přibyla druhá půlka druhé sloky a bridge byl původně poloviční. S těmito změnami mi hodně pomáhal můj producent Tonda Švarc a celá moje kapela.
Co hudebně prožíváte tohle léto?
Tohle léto je pro mě hudebně hodně náročné. Jela jsem na mnoho festivalů, pracovně i nepracovně. Sama přes léto koncertuju málo, protože jsem hodně pryč a stejně tak i ostatní z kapely. Ten volný meziprostor pak využívám k psaní nové tvorby a odpočinku. Teď mě čeká vydání nové písničky a pak uvidíme, co bude dál.
Poslouchám asi tak všechno, nejvíc aktuální českou studentskou scénu. Baví mě nacházet nové nápady, potkávat se a učit se od zajetých kapel nebo naopak od někoho mladšího, třeba jako je Bea.K nebo Valentina, kapela Deep Ditch a spousta dalších. To mě teď hodně baví. Dělám mimo tvorbu vlastní hudby i booking festivalu Student Fest, kde se hodí znát aktuální mladé umělce.
Na Colours of Ostrava jsem letos byla na Twenty One Pilots a to byl pro mě hodně silný zážitek, protože jsem poprvé v mém životě brečela štěstím na koncertě.
Jaké jsou vaše aktuální koncertní, nahrávací a životní plány?
Plán je teď věnovat se češtině a víc v ní psát a nahrávat. Ráda bych brzo nahrála a vydala píseň Kopretina. Než ji ale nahrajeme, tak vyjdou myslím tři písničky, které už jsou rozdělané a aktivně je tvoříme s kapelou a v různých studiích. Obecný životní plán je hodně ve hvězdách. Chtěla bych se víc věnovat neuměleckým pracím v hudebním průmyslu, třeba právě ten booking, dramaturgie nebo produkce.
Co se týče koncertů, to se uvidí podle toho, co přijde za nabídku. Nebo se třeba domluvím s nějakou další kapelou a společně vymyslíme koncert, ale zatím nemám nic rozplánovaného. Ale vážně ráda bych teď jezdila víc i mimo Prahu.