Přijetí Hradišťanu přitom bylo jednoznačné. Mladé publikum dělalo moshpity, na přistavených sedačkách koncertu přihlíželi stejně nadšení důchodci a úplně všichni sborově zpívali tak nahlas, že byla kapela místy sotva slyšet.
Bylo to pro vás koncert na Rock for People něčím speciální?
Atmosféra tady je opravdu super extra, úžasná. A upřímně řečeno, na začátku jsem se ptal i diváků, co tady děláme? A pak jsem se ptal, jestli jsme ty legendy, co patří na tohle pódium. A lidi byli tak úžasní, že jsem skoro odcházel s pocitem, že jsme tu byli správně. Tančili, zpívali a znali ty věci a zpívali jako o život.
Na konci jsem stál vzadu na pódiu a přišlo mi, že jste se nemohli ani slyšet. Ti lidi zpívali nahlas a vy mate tiché, akustické nástroje.
Skoro to tak bylo, ale zase máme odposlechy a in-eary v uších, takže se slyšíme. Ale mate pravdu, že to byl zážitek.
Foto: Frank Fišer
Přirovnal byste ho k něčemu? Už jste zažil až takovýhle rokenrol?
Teď přemýšlím... na první dobrou mě nic nenapadá. No jasně, jsou různé zážitky ve světě, různé věci, co už jsem zažil. Hrát před plným Václavákem nebo před desítkami tisíc lidí… jasně. Ale toto bylo skutečně tak specifické a tak krásné, že mi bylo líto, že ta časomíra na kraji podia byla tak nemilosrdná a museli jsme končit. Protože my bychom ještě hráli a lidi si to taky vyžadovali.
Dokonce dělali moshpit. Zažil jste to někdy?
To bylo, jak běhali dokola? Tak to jsem neznal.
To vás asi překvapilo, když jste viděl, co tu na vás lidi pod pódiem vyváděli...
Když jsem to viděl, snažil jsem přečíst, jakou to má symboliku a co mají ty signály znamenat. Samozřejmě to, že lidi mávají a světélkují mobily, to známe z O2 arény nebo odjinud. Ale tohle jsem ještě nikdy neviděl. A oni nám pak ještě posílali jakoby takové holubičky a další signály. A na to jsem se vlastně ještě nestačil zeptat, co to znamená. Viděl jsem v tom nějaký jinotaj, že nás mají rádi nebo co. Já nevím.
Myslím, že vás tu stoprocentně rádi mají. A koukal jsem, že tam dokonce zvedli do vzduchu i paní na vozíku…
Ano, zvedli ji do vzduchu a všichni zpívali “vodá má, voda má” jako o život. To je neuvěřitelné. Takže pro mě to byl opravdu zážitek.
Co teď po Rock for People chystáte s Hradišťanem?
Teď přes léto jsme hosty Jelenů. A samostatně už tradiční Koncert lidí dobré vůle na Velehradě s Filharmonií Bohuslava Martinů. Pak jsou to letní koncerty, třeba v Náměšti nad Oslavou. A pak já připravuju nějaké nové věci, ale o těch budu mluvit, až vzniknou. A mezitím jsme byli přizváni do projektu Michala Horáčka, napsal texty podle biblické předlohy. Zkrátka oořád je co dělat.
A nějaký rokenrol by vás po dnešku nelákal?
Naposledy jsme spolupracovali s Mírou Wankem a Už jsme doma. Ale to je takový nářez decibelů, že tam jsme se ztráceli. Připravili jsme program, nějaké koncerty jsme měli, ale oni, aby zněli, tak musí jít do jisté výše decibelů. A tam my nejsme schopni to na akustické nástroje dotáhnout, byť je máme snímané. Tam jde ten elektrický impuls na první dobu.
Foto: Frank Fišer