Všechny tchajwanské interprety, kteří se na letošních Crossroads představili, charakterizuje společný rys, a to spojování zdánlivě nesourodého, ať už se jedná o žánry, nástroje nebo přístupy. Duo Wooonta, které se na festivalu představilo ve čtvrtek, kombinuje tradiční nástroj erhu (neboli tzv. “čínské housle”) a sitár, který si samozřejmě primárně spojujeme s indickou hudbou. Ačkoli to tak evropskému posluchači neznalému východní kultury nemusí na první dobrou připadat, jedná se o velmi netradiční spojení.
Wooonta
Jejich instrumentální skladby vyžadují klidný poslech, snadno se pak ponoříte do atmosféry, která evokuje daleká, pro nás exotická, místa, odkud pochází. Nebo prostě příjemné posezení v čajovně. Jedna ze skladeb koneckonců právě o výborném čaji byla a sitárista Yo naznačil, že po dobrých zkušenostech s českým národním nápojem by mohla vzniknout píseň i o pivě.
Ač se nám Tchajwan může zdát velmi vzdálený, když se člověk pozorně zaposlouchá, potká spoustu známých motivů. Tu a tam sitár připomene dokonce starou dobrou evropskou kytarovku, některé melodie erhu by zase se zavřenýma očima šlo lehce zaměnit za nějakou českou folklorní skladbu. Pro jejich čtvrteční set jim bylo vyhrazeno bohužel pouhých třicet minut, v sobotu se ale představili znovu v rámci souběžně probíhajícího Festivalu v ulicích, tentokrát s delším setem a navíc na venkovní stagi, takže měli možnost zaujmout mnohem více lidí, než jen úzký okruh hudebních nadšenců, kteří dorazili na koncert v Kulturním domě Poklad ve čtvrtek.
Taiwu Ballads Troupe
Slečny z Taiwu Ballads Troupe, mládežnického pěveckého souboru, který uchovává historické písně kmene Paiwan, vystoupily v sobotu odpoledne na už docela slušně zaplněném Alšově náměstí. Několik prvních písní předvedly a capella a obdiv si zaslouží nejen za dokonalé harmonie, ale také za krásné tradiční kroje, ve kterých muselo být vystupování na rozpáleném náměstí obzvlášť náročné. Měli jsme tak možnost si poslechnout i prohlédnout opravdu autentickou tchajwanskou kulturu, která přetrvává po tisíciletí. Publikum mělo možnost se i zapojit do jedné ze skladeb. Rozezpívat se sice moc nenechalo, ale tradiční tanec si nakonec pár odvážlivců zkusilo.
DJ Dungi Sapor
Po příchodu DJky Dungi Sapor se však hned začali všichni pohybovat mnohem víc organicky, bylo znát, že jsme se přesunuli do teritoria, které je českému divákovi bližší. Brzy se k ní na pódium vrátily i Taiwu Ballads Troupe a musím říct, že i když obvykle nejsem fanouškem podobných “modernizací”, tady to fungovalo a znělo opravdu dobře, bylo vidět, že se všichni přítomní dobře baví a věřím, že dámy zaujaly i hodně kolemjdoucích, kteří by jinak pravděpodobně neměli o historických tchajwanských skladbách ani ponětí.
Poslední tchajwanský příspěvek na festivalu, duo Musician’s House, mělo výhodu dobrého času vystoupení a tedy i zdaleka největší návštěvnosti. Tradiční tchajwanský prvek představovala flétnistka (vystřídala hned několik různých fléten), která má mimochodem moc pěkný hlas a trochu mě mrzelo, že skladby byly převážně instrumentální. Její melodie tvořily pestrý mix s elektronickými beaty, citacemi ze známých klasických skladeb a ostrými kytarovými sóly. Kytarista se postaral o show, nebál se vyrazit i mezi lidi a sklízel nadšené reakce, ani o tanec už tentokrát nouze nebyla. Škoda jen, že většinu navrstvených zvuků, které tvořily opravdu podstatnou část skladeb, jsme slyšeli jen ze samplu, což většině diváků asi nevadilo, ale osobně jsem si více užila klidnější skladby, kde tento podkres chyběl a veškerou hudbu tvořili opravdu jen dva aktéři na pódiu.
Musician’s House
Tchajwanská “výprava” v Ostravě předvedla spoustu věcí, které jsou pro jejich kulturu jedinečné, ale převládlo to, co je v hudbě univerzální a dokáže zaujmout a třeba i roztančit lidi kdekoli na světě. Žádné z kapel asi nenaskočí na Spotify tisíce nových sledujících z Ostravy a okolí a ani to určitě nebylo cílem. Jak řekl během koncertu Wooonty sitárista Yo, hudba je o navazování nových přátelství. A to se jim určitě, i kdyby jen na chvíli, povedlo.
Musician’s House