Vše nasvědčuje tomu, a pokud nesouhlasíte uveďte důkaz, že odvážnější album moderního fada letos nevzniklo. Sama Carminho přitom tvrdí, že neměla v úmyslu fado radikálně měnit, pouze se pokusila „zpochybnit zákony jeho gravitace“. A jak to myslela dopředu anoncovala singlem Saber, ve kterém do jejího portugalského zpěvu anglicky v kontrapunktu šeptá Laurie Anderson pro fado naprosto netypické verše portugalské avantgardní básnířky Any Hatherly.
Styl fado i u nás dobře známe, takže víme, že i když nerozumíme jedinému slovu, dokážou nás ty písně bez varování rozplakat. Mají hodně společného s flamenkem: když je dozpíváte, vyčistí se vám duše. Fado znamená v překladu osud a spisovatel Lawton McCawl ho nazval „spontánní poezií lidského srdce“. K fado nevyhnutelně patří schopnost vyjádřit ty nejhlubší pocity, emoce a nutnost nechat se vést saudade: nedefinovatelným staven mysli propadající nostalgii a neustálé touze po něčem, co neexistuje a pravděpodobně existovat nemůže. Navíc se traduje, že bez saudade by fado nebylo ničím jiným než běžným oddáváním se sebelítosti. „Fado nejsou písně pro Pannu Marii, ale pro Máří Magdalénu,“ popsala kdysi slavná zpěvačka Mísia portugalskou paralelu k mississippskému blues.
Fado se nenaučíte lusknutím prstů: musíte k tomu mít předpoklady a výuka vyžaduje značné úsilí, zahrnující znalosti klasického repertoáru, nepsaných pravidel a naslouchání ostatním. Teprve pak si hledáte vlastní cestu.
Maria do Carmo Carvalho Rebelo de Andrade (1984) měla štěstí: její matka Teresa Siqueira patří k předním fadistkám a s manželem v Lisabonu provozují klub, kde se zpívá tradiční fado. Za mentorku měla Carminho legendární zpěvačku Beatriz da Conceição a na veřejnosti oslňovala odmalička. Doma i v zahraničí a podílela se i na natáčení filmu Carlose Saury Fados. O mladý zázrak se proto začali přetahovat velcí vydavatelé, Carminho však namísto rychlé kariéry dala přednost dokončení studia marketingu, mnohaměsíčnímu baťůžkářskému cestování po světě a humanitárním misím. „Všechny nabídky jsem odmítla z prostého důvodu: pořád jsem nevěděla kdo jsem a co chci zpívat. Teprve na cestách jsem v sobě naplno objevila poslání fadistky,“ vysvětlila Carminho, proč debutové album Fado vydala až v pětadvaceti letech. Pořekadlo „kdo si počká, ten se dočká“ se ji bohatě vyplatilo: od roku 2009 se řadí mezi nejvýraznější a nejoslavovanější zpěvačky přemýšlející o fado sice nadčasově, přesto s pokorou a minimální ambicí obracet jeho povahu naruby.
Její pojetí fado na albu nově zahrnuje silný manifest ženské emancipace v donedávna převážně patriarchálním a sexistickém prostředí, v němž sice byla zpěvačkám umožněna vůdčí role, ve skutečnosti vše řídili muži. Jako doprovodní muzikanti, skladatelé, textaři, producenti nebo kritici. Ne, že by se bez nich dnes zpěvačky obešly, do tvorby si od nich ale už mluvit nenechají. S uměleckým a producentským převzetím kariér také silně akcelerují téma feminismu a vzájemné podpory.
Pokud existuje charakteristika vystihující album, je to vyvrácení tradičního vyznění písní. „Fado je docela fatalistická záležitost spojená se smrtí z nešťastné lásky a mít možnost odolat zoufalství a postavit se takovému umírání mě zaujalo,“ řekla Carminho, už samotným názvem alba Eu Vou Morrer de Amor ou Resistir (I will die of love or resist) posilující přesvědčení, že i když máte zlomené srdce a láska vás strašně bolí, že byste nejraději skočili ze skály, tak jako každý v ohrožení v sobě najdete dostatek sil k přežití a obraně.
Fanoušci Rosalíe lisabonskou rodačku podílející se na jejím novém albu Vox autorsky a hlasem v nádherné skladbě Memória pravděpodobně znát nebudou, za to její tábor jásá: vždyť na něm Carminho stojí po boku Björk, Sílvie Pérez Cruz nebo Estrelly Morente, tudíž existuje šance, že popkulturní svět zjistí, jak skvěle do něho zapadne fado. To sice předtím už dokázala Maríza a v čerstvé verzi nezdráhající se ani popu protáhla za hranice země, spoléhala se však na cizí autory a oslavu minulosti, zatímco Carminho se s vlastními písněmi daleko sebevědoměji kontaktuje s dobou. Na novém albu až údivně také v roli producentky. Dopředu ho uvedla jako poctu ženám, které ji ovlivnily a vedle nesmrtelné portugalské fadistky Amálie Rodrigues se přihlásila k průkopnicím elektronické hudby z 60. let: Annette Peacock a Wendy Carlos. Je s nimi úzce spjatý nečekaný zvuk alba upozaďující portugalskou kytaru na úkor elektrické a jemného ambientu a vůbec nástrojů dosud mimo obzory fado: mellotron, Ondes Martenot a Cristal Baschet. Vše s myšlenkou na „dekonstrukci jejich pozic a funkcí“.Hlas občas Carminho protahuje hlas filtry a vocoderem, což je pro fado proslulé kladením důrazu na autentické vokální emoce rovněž nadmíru odvážné.
Možná si vzpomenete na strnule užaslý pohled Emmy Stone alias Belly Baxter zasažené emoční silou neznámé hudby v balkonové scéně filmu Poor Things, ve které Carminho za doprovodu portugalské kytary zpívá píseň O quarto (fado Menor). Zhruba tak se možná budete cítit, až dozní poslední skladba alba. Do chvíle, než si ho hned pustíte znovu. A pak pořád dokola.