Newyorské těleso Brooklyn Rider přijelo do Prahy s programem Temples of Resonance, který představuje výběr ze smyčcových kvartet skladatele Philipa Glasse. Čtveřice hudebníků ve složení Johnny Gandelsman (housle), Colin Jacobsen (housle), Nicholas Cords (viola) a Michael Nicolas (violoncello) má s interpretací Glassovy hudby bohaté zkušenosti – hráli ji hned na svém úplně prvním vystoupení a v průběhu let vydali studiové nahrávky s téměř všemi Glassovými kvartety.
Na prvním koncertu série Prague Sounds vystoupili Brooklyn Rider v prostoru digitální galerie Signal Space. Instrumentalisté stáli na malém pódiu uprostřed sálu, otočeni k sobě navzájem. Sedící publikum je obklopovalo ze všech stran a mohlo sledovat nasvícenou skupinku umělců a zejména abstraktní projekce na všech stěnách, k nimž se ještě podrobněji dostanu níže. Na pódiu mě zaujal zajímavý detail spojení tradičního a moderního světa v podobě partitur na svítících displejích digitálních tabletů položených na klasických stojanech pro notové sešity.
Brooklyn Rider pro program Temples of Resonance vybrali Glassovy kvartety číslo 2, 3, 4, 5, 7 a Quartet Satz, tedy hudbu z 80. a 90. let i z poměrně nedávné minulosti. Naopak vynechali třeba bodavější, hůře stravitelný smyčcový kvartet číslo 1 z 60. let. Glass bývá řazen k hudebnímu minimalismu, čemuž se on sám lehce vzpírá, a v případě jeho kompozic pro smyčcová kvarteta bych s ním i souhlasil. Ta hudba opravdu zas tak minimalistická není, určující je pro ni spíše opakování motivů, jejich postupné budování, vrstvení a prolínání, jejich pulzování a dynamické přechody od subtilního k filmově rozmáchlému zvuku. Precizní a zároveň procítěná interpretace Brooklyn Rider nechala Glassovu hudbu vyniknout v její plné emocionální síle, v případě soundtrackové hudby (kvartet č. 3 složený pro film o spisovateli Mishimovi) nebo samostatné hudby bez konkrétního inspiračního zdroje (kvartet č. 5).
Rád bych napsal něco ve smyslu, že vizuální stránka vystoupení pozvedla hudbu na další úroveň, ale nebylo tomu tak. Každý z šesti hraných kvartetů doprovázela jiná abstraktní vizualizace promítaná na všechny stěny sálu. Jednou to byla vlnící se vlákna v modré a černé barvě, pak rozkvétající růžové tvary, pulzující proudy částic a jehliček nebo obrácené moře rtuti. Od audiovizuálního představení tohoto typu bych očekával úzké napojení animací na konkrétní hudební kompozice, splynutí rytmu a vizuální interpretaci dynamiky hudby. Tady ale asi u poloviny skladeb jejich vizuální doprovod vypadal, že je jimi pouze volně inspirovaný, ale není s nimi synchronizovaný a nereflektuje, co se ve skladbě aktuálně děje. U zbývajících skladeb (kvartet č. 3 a 5, částečně i Quartet Satz) už obraz seděl na hudbu lépe, přinejmenším co se týče rytmu, pořád ale nešlo o těsné semknutí audia a videa. O přestávce jsem zaslechnul jednoho pána komentovat, že poslouchá se zavřenýma očima, aby se nenechal rušit. Tak daleko jsem já nešel, ale je pravda, že hudební stránka vystoupení tady převyšovala tu vizuální rozdílem několika tříd.
Po konci hlavního programu Brooklyn Rider ještě zahráli jako přídavek krátkou folkovou píseň Little Birdie v jejich vlastním aranžmá a rozloučili se tak výrazně odlišnou náladou i žánrem. I přes mé výhrady k vizuální stránce vystoupení šlo o působivý hudební zážitek s Glassovou smyčcovou hudbou v podání vynikajících instrumentalistů.
Festival Prague Sounds pokračuje i v dalších listopadových týdnech, v koncertní sérii vystoupí sitáristka Anoushka Shankar, klavíristka Hiromi, zpěvačka Samara Joy a další.
Hodnocení: 80 %
Brooklyn Rider: Glass
Festival Prague Sounds
Signal Space, Praha
2. listopadu 2026
