Publikum před Inhaler rozehřáli kolegové z vedlejšího ostrova, anglická kapela Blossoms. Jejich vystoupení pro mě bylo příjemným překvapením, skupina s charismatickým frontmanem Tomem Ogdenem zahrála zábavný indie poprockový set. Potěšila i péče, kterou dali některým detailům, jako když písnička Nightclub měla intro v podobě česky mluvené nahrávky na záznamníku (čili předpokládám, že mají jazykovou mutaci pro každou zastávku turné).
Kdyby někdo náhodou nevěděl, že Inhaler jsou z Irska, velmi rychle mu to muselo dojít. Hned druhá skladba setu byl Dublin in Ecstasy, u kterého reflektory za kapelou vytvořily irskou vlajku ze světla, jedna látková občas povlávala i v publiku, kterým se navíc pohyboval rozjařený leprikón.
Zvuk byl ze začátku trochu zachumlaný a zpěvu bylo hůř rozumět, což se pozděij alespoň částečně povedlo vyladit. Taky byl zvuk o něco lepší vzadu, fanynky tvořící prvních několik řad ale nevypadaly, že by s tím měly problém. Hrálo se hodně z třetího a zároveň nejnovějšího alba Open Wide, kde se kapela s novým producentem přiklání k trochu popovějšímu zvuku. Titulní skladbou desky kapela zahájila show a materiál z nové nahrávky tvořil dohromady asi polovinu setu, zatímco o tu druhou se podělily první dvě alba.
Inhaler odehráli v podstatě klubový koncert zasazený do většího sálu, a to se vším dobrým i méně dobrým, co z takového výroku vyplývá. A zcela upřímně, nejsem přesvědčen, že na větší sály nebo dokonce sportovní haly jsou už připraveni. Inhaler umí napsat a zahrát dobrou písničku, frontman Elijah Hewson umí zpívat a má charisma… Jenže větší sál už na oční kontakt a bezprostřední klubovou atmosféru utáhnout nejde, ne nad rámec prostoru před pódiem. Show se omezila v podstatě jen na světla a i když dokážu respektovat to, že někdo za sebe nechá mluvit hlavně hudbu, i v tomto ohledu si šlo s dynamikou programu trochu pohrát – zařadit třeba pomalejší baladu nebo zahrát něco akusticky. Písničky Inhaler ale, jakkoliv jsou samostatně dobré, tak jsou si navzájem dosti podobné a v podobném tempu a ani to lavírování mezi popovějším a rockovějším přístupem nedělalo naživo zas tak velký rozdíl. I když rockovější zvuk a kytarová sóla jim sluší o něco víc.
Hewson nijak moc nemluvil a tak těch asi sedmnáct skladeb ze setlistu kapela stihla odehrát za méně než hodinu a půl. Inhaler jsou dobří a kdyby hráli někdy před třiceti lety v irských a britských klubech, bylo by to zjevení. Dnes by se jim ale hodil osobitější zvuk, podle kterého byste kapelu okamžitě poznali (tedy něco, co rozhodně nechybí kapele Hewsonova táty Bona – ano, ani tento text o Inhaler se neobejde bez zmínky o U2). A pokud se chtějí od klubů posouvat k větším prostorům, tak by se jim hodila i propracovanější show.
Přes všechny připomínky to ale stále byl hlavně hezký koncert mladé irské kytarovky, který si publikum podle všeho spokojeně užívalo. A já jsem každopádně zvědavý, kam se Inhaler posunou s další deskou a dalším turné.
Inhaler, Support: Blossoms
Velký sál Lucerna, Praha
29. duben 2025
Hodnocení: 70 %