Ve svých dvaasedmdesáti se Luboš Pospíšil sice trochu šourá, ale je stále ve výborné pěvecké formě a jeho typický hlas s ostrým vibrátem zní stejně dobře jako před lety. Má výhodu v tom, že je zpěvák-vypravěč a v téhle kategorii posluchač vnímá něco úplně jiného než hlasová kouzla. Ale když na to přišlo a Luboš spustil „Někdy to trvá celý jaro…“ tak klobouk dolů. A pěvecký drajv, který dal Dvou tvářím (Jekyll a Hyde) nebo závěrečnému Bludišti (s instrumentální dohrou, připomínající Pageovo sólo ve With A Little Help From my Friends v provedení Joe Cockera) by mu mohl závidět každý nadupaný zpěvák o dvě generace mladší.
Nicméně, se skupinou 5P nasadil Pospíšil klasickou formu koncertování pro zpěváky starší generace, metodu „dva plus jedna“. Dvě písničky on a pak oraz - jednu hraje bez něj jen skupina sama. Nutno říct, že v okamžiku, kdy nebyl na pódiu, zřetelně klesla úroveň vystoupení. Nejhůře dopadlo provedení Špejchar Blues už jenom proto, že většina hochů v kapele nemá s blues nic společného. Byl z toho málem popový hit.
Když jsme u Pěti pé, tak několika hezkými a k Pospíšilově sedmdesátkovému/osmdesátkovému stylu se hodícími kytarovými sóly se předvedl Mirek Linhart. Zvuk souboru tentokrát vylepšila hostující houslistka. Jako kdyby k Lubošovi patřila odjakživa. Naopak, zdá se, že bubeník a perkusionista jsou pro skupinu zbytečným luxusem a zvláště v tak malém stánku hudby jako je Malostranská beseda příliš přeplňovali zvukový prostor hlavně na úkor zpěváka.
Dvakrát pětačtyřicet minut se skládalo jak z novější postšrutovské tvorby, tak z klasických Pospíšilových hitů z osmdesátek. Potvrdila se všeobecná stará pravda, že publikum nové písně starého zpěváka tolik nebere, ať je to Elton John nebo Paul McCartney. Pospíšilovi příznivci proto litovali, že neslyšeli své oblíbené kousky Píši vám Karino nebo Motýl Anonym. Tak alespoň že dal v přídavku vedle Bludiště také petřinovskou Marylin, Goodbye.
Lehce nepříjemným dojmem působila průvodní řeč. Obvykle je zvykem, že písně si uvádí zpěvák. Tady za známého nemluvu Luboše Pospíšila hovořil od kláves Ondřej Fencl. Ne že by říkal hlouposti, ale spíš to působilo dojmem, že dělá medvědáře nesvéprávnému tvorovi.
Luboš Pospíšil občas vystupuje jen sám s kytarou. Možná by se to do komorní Malostranské besedy víc hodilo. Ale to je jen trochu remcání. I tak to byl príma koncert.