5. 5. 2025 | Ondřej Kubín | Foto: Marek Reinoha

NAŽIVO: Ride předvedli kytarovou jízdu jako z devadesátek

Britští Ride v první polovině devadesátých let prakticky definovali subžánr shoegaze, pak se rozpadli, v polovině desátých let se v přesně stejné sestavě znovu dali dohromady a začátkem letošního května zahráli v Lucerna Music Baru. Toliko velice stručná rekapitulace jejich jízdního řádu a teď už se pojďme podrobněji podívat na pražskou zastávku.

Kapela otevřela vystoupení dvojicí skladeb Monaco a Portland Rocks z jejich zatím nejnovějšího, loňského alba Interplay. Celkem z něj v průběhu koncertu zaznělo šest písní, zbytek setlistu tvořil průjezd všemi ostatními alby jejich diskografie. Novější materiál organicky zapadnul mezi starší hity a zvuk kapely se jen volně přeléval mezi tím devadesátkovým a modernějším.

Frontman Mark Gardner toho moc nenamluvil, spíš jen uváděl názvy dalších zastávek, totiž písní. A ještě několikrát sympaticky děkoval českým slovem „díky“. Především ale zpíval a hrál na kytaru, kterou na pár písní vyměnil za baskytaru, což kapelu posunulo do zajímavé sestavy kytara, bicí a dvě basy. Navzdory škatulce shoegaze muzikanti upírali pohledy spíše do publika než na vlastní boty, respektive pedálové efekty.

Zvuk byl už od začátku vynikající. Bylo to nahlas, jak se od Ride dá čekat, ale ne nepříjemně nahlas. Kytarové plochy tvořily masivní stěny zvuku, ale když se přes ně Andy Bell potřeboval dostat se sólovou linkou, jeho kytara vždy zřetelně prorazila. Pravděpodobně dost pomohlo i to, že oba kytaristé hráli přes digitál (tj. digitální simulace aparátů). Kdyby zrovna Ride zrovna v Lucerna Music Baru měli kytarové zesilovače přímo na pódiu, prvním několika řadám by to asi urvalo hlavu. Vokály byly sice zastřené a moc rozumět jim nebylo, podobně ale zní i studiové nahrávky a jde o záměr. Opravdu dobře bylo rozumět snad jen refrénu písničky Peace Sign ve znění „Give me a peace sign“, kde si kapela s publikem navzájem ukazovali vítězné véčko.

Základní set uzavřely dvě pecky z debutového alba, Vapour Trail a Seagulls, potom následoval ještě poctivý přídavek o třech dalších skladbách. Po konci vystoupení si k pódiu přišlo vyfotit desky s pedálovými efekty mnohem víc fanoušků, než jsem kdy viděl na jakémkoliv jiném koncertu. Možná na Ride chodí hodně kytarových nadšenců. A možná návštěvníci jen chtěli vědět, co zajímavého to stojí za zírání tak moc, až to dalo název celému hudebnímu žánru.