Herec a hudebník Igor Orozovič napsal Vániční píseň celou sám, od textu až po hudbu. Jeho herecká průprava skladbě rozhodně pomáhá – Orozovič jde textově po smyslu Vánoc a ukazuje nám tu opravdovou „melancholii i naději svátečních dnů“, jak sám popisuje u klipu na YouTube.
Hudební složka slouží v písni pouze jako vehikl textu a zpěvákovi samotnému. Až na jazzovou haluzi ve dvou třetinách skladby hraje prim zpěv. Dává to smysl, protože je patrné, že to, co nám chce písní sdělit, je pro něj důležité.
U videoklipu na YouTube se píše, že je píseň „hudebním obrazem zimního ztišení a touhy po blízkosti“. To je i v textu patrný motiv. Vypravěč písně – Igor Orozovič – sedí doma a z okna sleduje padající sníh. Na konci písně slyší zvonek, kde se objeví „mé děvčátko, lásko má, anděli“. Připodobňuje sníh k „stříbrným hoblinkám strouhaným z měsíce“ či „broušeným střípkům zrcadel benátských“. Až se mi zdálo, jako by se text snažil být poetický a intelektuální trochu na sílu – a to i u popisu věcí, které by snesly civilnější označení.
V klipu Orozovič stojí za bublinkovou fólií, něco v ní hledá, nebo se do ní noří jako do peřin. Dokresluje tak vyznění písně, která má být zároveň poetická, ale také osobní a nenucená.
Výsledná věc je melancholická píseň, která se asi sice nestane tou nejhranější v mainstreamových rádiích či obchodních centrech, je to ale skladba, kterou si zpěvákovy fanoušci zamilují. Bude jim při poslechu, jak psal jeden z nich v komentáři na YouTube, „vločka rozpuštěná stékat po tváři“. Fanoušci šansonu sice budou s láskou vzpomínat na osvědčená jména žánru, píseň je ale rozhodně neurazí.