I když patří mezi nejlepší české a dokonce i kontinentální sidemany s už nespočítatelným množstvím alb, těžiště jeho tvorby je v samostatných nahrávkách už osmatřicet let existujícího souboru F.U.T. neboli František Uhlíř Team. Jeho „narozeninové“ album se navíc skládá pouze ze skladeb, které sám napsal.
Coming Home je o to zajímavější, že kolekce deseti skladeb spojuje na několika skladbách jeho čtyřčlenný soubor se smyčcovými nástroji. Ať už v podobě trochu neobvyklého smyčcového kvartetu (dvě violy, dvě violoncella) nebo s Českým symfonickým orchestrem.
Není to vlastně vůbec nic překvapivého. Uhlíř jako představitel středoevropského moderního jazzu měl vždycky blízko k takzvané vážné hudbě, podobně jako třeba jeho dlouholetý kolega Emil Viklický, ale jeho hudební rozhled byl vždycky spíš nadhled bez zbytečného akademismu. Tak je tomu i na Coming Home.
Smyčcový kvartet slyšíme v prvních dvou skladbách Uhlířova alba. V úvodu titulní skladby malují hlavně hutné pozadí pro parádní nástup pianisty Standy Máchy a potom vedou dialog jak s altsaxofonistou Andym Schofieldem, tak s Máchou, přičemž Uhlířova basa nenápadně vystrkuje růžky, aby se v poslední třetině ujala vlády nad celkovým soundem souboru. V druhé Children´s Dreams and Games smyčcové kvarteto rovnou nastartuje kompozici a po celou její dobu se pokouší vést dialog s jazzovým kombem.
Z ostatních skladeb je třeba vypíchnout výkon hostujícího trumpetisty Míry Hloucala, který ve spolupráci s Andym Schofieldem navodí svižnou atmosféru ve skladbě I Remember Karel, jež je poctou jednomu z Uhlířových jazzových guruů Karlu Velebnému, a něžnou, melodicky silnou Vida je tu Ida s nádherným Máchovým klavírem a hladivě jemnou Uhlířovou basou. Ostatně, Uhlířova basa doslova zpívá na každé ze skladeb, v nichž pociťujeme laskavou retrospektivu autorova života.
Album vrcholí jedenáctiminutovým Trialogem pro sólové housle, Jazz Q a smyčce. Můžeme ho opravdu chápat jako rozhovor mezi třemi elementy - uvádí ho a uzavírá smyčcový orchestr, který postupně dává prostor a podklad efektnímu houslovému sólu Antona Čonky a jazzovému kvartetu v čele s jeho leaderem. Dává mu prostor až teprve skoro v polovině skladby. Efekt kontrabasového sóla je při tom možná až příliš převálcován bicím sólem. Trialog je velmi zvláštní v tom, že po několikátém poslechu kompozice svádí k tomu, aby si k ní člověk vymyslel nějaký scénář svého vlastního příběhu. Možná to také podvědomě souvisí s půlkulatými Uhlířovými narozeninami, s časem ideálním pro ohlédnutí za jedním životem.
Verdikt: 80%
Coming Home je nejen krásná oslava Uhlířových pětasedmdesátin a zajímavou sbírkou původní tvorby, ale taktéž jedinečným propojením jeho kvartetu se smyčcovými nástroji.