Lídr a jediný stálý člen kapely, zpěvák a multiinstrumentalista Michael Gira a jeho dlouholetý spoluhráč, kytarista Kristof Hahn, se letos v Praze objeví už podruhé. Na jaře v MeetFactory odehráli intimní večer plný reinterpretací starších skladeb, improvizací a nových motivů. Teď se ale vrací celá skupina, organismus dýchající, pulzující a zraňující intenzitou, jaká se v hudbě běžně nevyskytuje.
Sedmnácté studiové album Birthing vyšlo letos v květnu a představuje přelom. Gira o něm mluví jako o posledním vydechnutí současného zvuku – monumentálního, vrstveného, fyzicky hmatatelného. Následující kapitola má být tišší, víc lyrická, komornější. Ale pokud se dá od Swans něco očekávat, pak to, že jejich přerod nikdy nebude mírný.
Swans jsou kapelou, která se po téměř pětačtyřicet let odmítá usadit. Od syrového industriálního hluku raných osmdesátek, přes temné hypnotické eposy devadesátých let až po katarzní postrockové oblouky poslední dekády, kdy se monumentální epické skladby během turné vyvíjejí z akustických předloh v mohutné zvukové masy. U Swans totiž i po letech vše vzniká z posedlosti zvukem, z potřeby přetavit tělo v energii.
„Nechci stát na pódiu s partou statistů, co si odehrajou to svoje. Chci, aby to byl zážitek pro všechny, pro kapelu i pro publikum. To vyžaduje velký nasazení, spoustu práce. Hodně skupin hraje pořád dokola ty samý odrhovačky, mají naučený pohyby, pořád tu samou světelnou show. To je přehlídka průměrnosti. Mně jde o něco jinýho, plnokrevnýho," konstatoval Gira v knize Nicka Soulsbyho Swans (Oběť a transcendence). A nepochybujte, že to návštěvníci v pražské Arše skutečně dostanou. Ve stopáži, která přesáhne dvě hodiny.
Bývalá členka Jarboe kdysi poznamenala, že Swans nikdy nebyli kapelou v klasickém slova smyslu, ale spíš uměleckým experimentem se samotným médiem zvuku. Přesně to bude možné znovu (a možná naposledy) zažít i v Arše. Už jednasedmdesátiletý Gira tam na pódiu nebude řídit jen kapelu, ale i prostor – gesty formuje proud hluku, tlaku a světla, dokud se nerozpustí hranice mezi hudebníky a posluchači. Swans jsou totiž proslulí svou schopností vytvářet zvuk tak intenzivní, že publikum při něm ztrácí vnímání času a prostoru.
Večer v Arše zahájí kanadská houslistka a skladatelka Jessica Moss. Její melancholické smyčce, rozostřené elektronikou a ozvěnami postrocku, budou ideálním kontrastem k zvukové bouři, která přijde po ní.
A pro fanoušky Swans půjde o jedinečnou příležitost – slyšet kapelu naposledy v její současné podobě. Potom už by mělo přijít ztišení. Ale rozhodně ne klid.