Obrázek k článku VLČKOVIZE: Brutální boj o posluchače i vkus. Devadesátky v českých soukromých rádiích
| Josef Vlček | Foto: Jan Kolman

VLČKOVIZE: Brutální boj o posluchače i vkus. Devadesátky v českých soukromých rádiích

Letos uplynulo 35 let od začátku soukromého rozhlasového vysílání. Byl jsem u toho, a tak si živě vzpomínám na ideály, se kterými první rozhlasové stanice vysílaly. Na rozdíl od státního rádia, které do té doby exkluzivně pokrývalo rozhlasový prostor, jsme najednou mohli hrát kolik jsme chtěli zahraniční hudby a ani na žánru nezáleželo.

Dělal jsem tehdy hudebního ředitele rodící se Evropy 2. Pravda, francouzští poradci kroutili hlavami, že jsme moc rockoví a – jak říkali – taky moc exkluzívní, ale byli jsme jedni z prvních a lidi byli rádi, že vůbec slyší hudbu, ke které se tehdy jen těžko dostávali, takže jim to nevadilo. Evropa 2 měla doslova masový úspěch. Ale šéf konzultantů Mark Garcia mi tehdy říkal: „Počkej, však uvidíš!“

A měl pravdu.

V roce 1991 se soukromé vysílání zoficializovalo a zlegalizovalo (dokonce dřív než třeba v Rakousku!) a v Praze začalo vysílat několik dalších rádií. A co se stalo? Evropa 2 vysílala pro všechny věkové skupiny a pro lidi s všemožným hudebním vkusem. Nové stanice, pokud chtěly uspět, se pokoušely ukusovat z toho velkého krajíce své porce a porcičky. Aby ne, takový podnik bylo třeba uživit a cena reklamy se odvíjí od počtu posluchačů. A co si budeme vykládat, než laťku přeskakovat, bylo lepší ji podlézat. Takže čím podpásovější hudební nabídku máte, tím víc se lidem zavděčíte.

Útok na rozhlasový trh byl brutální. Jedni se proto víc soustředili na novinky, jiní vyzobali publikum, které milovalo diskotéky. Třeba RTL se pokoušelo přinést do Prahy vkus blízký německému trhu. Z Irska přišla zase stanice Kiss (víte, že je to původně zkratka z amerického rozhlasového trhu Keep It Simple and Strong?) a z počátku se vedle agresivní kampaně soustředila na notoricky známé hity z šedesátých let. Zatímco na Evropě 2 byla jména Haddaway nebo Dr. Alban málem sprostá slova, všichni ostatní je ke spokojenosti svých posluchačů drhli jako o život.

Zvláštní kapitolou bylo Country Rádio. Dlouho jsme si mysleli, že jeho neuvěřitelný úspěch souvisí s tím, že Česko je v Evropě snad jedinou zemí, kde se tradičně daří country music, ale pozdější výzkumy prozradily, že stanice se stala doménou pro ty, kdo byli otráveni z toho, že ostatní rádia nehrají žádnou hudbu s českými texty a tu jim stanice nabízela.

Někdy v třiadevadesátém bylo v Praze možno zachytit pětadvacet různých rozhlasových stanic. O dva roky později se pak věci začaly vracet do předlistopadových kolejí. Jak ukázalo Country rádio, veřejnost chtěla víc a víc české hudby a časem dokonce víc a víc starší české hudby. Když jsem v roce 1997 odcházel na čas z rozhlasového byznysu, abych se něco naučil něco o televizi, zrovna přicházela doba, kdy se už stanice vůbec nerozpakovaly znovu hrát do té doby nemyslitelná tabu jako Michal David, Iveta Bartošová nebo Dalibor Janda.

Od té doby se rozhlasový trh několikrát změnil a všelijak diferencioval. Některé stanice se vícekrát přeformátovaly. Ale pár poučení z nástupu soukromých rádií zůstává. Můžete si některé vybrat: Když máte moc šunky, dostanete časem chuť na obyčejný kabanos. Kořeny nezahodíš. Váš osobní vkus není ani zdaleka univerzální. Dobrého pomálu. Když jde o prachy, ideály se rychle ztrácejí.    

Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.