Pocházím z chudé rodiny. No, kdo byl v padesátých letech bohatý, že? Měnová reforma 1. června 1953 udělala chudáky i z těch, komu komunisti prachy nevzali už dřív. Ale to se nás netýkalo. Tátu poslali „do výroby“ už předtím a máma byla tehdy prodavačka. Jeden poklad jsme ale doma měli, gramofon a k němu asi dvě desítky desek. Táta ho někdy v neděli zapnul a poslouchal. Hrál vesměs dechovku, hlavně skladby Karla Vacka. Hodně jsme poslouchali taky hudbu z rádia, ale pustit gramofon, to byl svátek.
Jakkoli jsem dechovku díky tomu nenáviděl, ten točící se kotouč mě fascinoval. Když mi bylo asi třináct nebo čtrnáct, to se psal nějaký rok 1965, parta kluků z naší ulice spustila z bůhvíjakého důvodu akci na úklid okolních domů, půd, sklepů a kdejakých zákoutí s černými skládkami. Našli jsme spoustu vratných lahví, metráky starého papíru (ukořistil jsem z té hromady několik čísel vzácných Rychlých šípů), hadry a další věci, které bylo možné přinést za pár drobných do Sběrných surovin. To byly výkupny podobné dnešním sběrným dvorům.
Když jsme mezi sebe rozpočítali vydělané peníze, připadlo mi dvanáct korun. To bylo přesně tolik, co stál v prodejně Supraphonu jeden singl. Strašně jsem toužil mít aspoň jeden. Dlouho jsem se rozmýšlel, který to bude. Nebylo to tak těžké, vydavatelství v těch letech desky opravdu nechrlilo. Nakonec jsem se rozhodl, nevím už proč, pro píseň Zelené pláně, kterou tehdy zpíval Josef Zíma.
Tak jsem měl konečně svůj vytoužený první singl, ale neměl jsem ho kde hrát, protože náš gramofon byl ještě na šelakové desky se sedmdesáti osmi otáčkami. A singly byly na pětačtyřicet! Tak jsem ho alespoň přinesl do školy a o přestávkách jsem se s ním chlubil spolužákům.
To byla také příčina jeho konce. Jistý třídní grázl mi ho chtěl vzít, vznikla tahanice a při ní se deska o hranu lavice přelomila.
Tak dopadl můj první singl, který jsem ani jednou neslyšel. Ale život rychle nabíral na obrátkách. Tři roky po tom jsem už měl svůj magnetofon B-42, na který jsem si vydělal na chmelové brigádě, a spolu se spolužáky jsem poslouchal Zappu, The Doors a Seržanta Peppera.