Věhlasný skladatel a producent mi povyprávěl příběh, jak se díky němu dostala Cohenova píseň o kus dál na světlo boží.
Hallelujah pochází z alba Various Positions, které vyšlo v prosinci 1984. Vydavatelství Columbia tehdy udělalo jeden ze svých největších omylů v historii, když původně odmítlo Cohenovo sedmé album ve Spojených státech vydat, protože je považovalo za nedostatečně kvalitní. Muselo vyjít na malém labelu Passport Records a do katalogu Columbie se pokradmu vrátilo až v roce 1990. Paradoxem je, že kromě Hallelujah obsahuje ještě další Cohenův slavný hit Dance Me To The End Of Love.
Skladba Hallelujah vyšla jako druhý singl z onoho Cohenova alba. Obecně se tvrdí, že to byla píseň, se kterou se pořádně potrápil. Pracoval na ní pět let a údajně napsal něco kolem sedmdesáti slok. Jeho první verze se tehdy ale v rádiích moc nehrála. Patřila k těm skladbám, jejichž popularita se šířívá mimo podporu médií.
Někdy na začátku devadesátých let objevil písničku John Cale a doslova se do ní zamiloval. Když se rozhodl, že ji natočí, zavolal to Cohenovi. „Šli jsme spolu na oběd. Leonard mi tam přinesl asi patnáct slok a pak faxem poslal ještě spoustu dalších,“ vzpomínal v předsálí Divadla Archa. „Řekl, abych si vybral. Tak jsem jich pět zaškrtl a ty jsem pak s klavírem natočil.“ Caleova verze vyšla v roce 1991 na albu I’m Your Fan. A tvrdí se, že Cale údajně vybral „ty nejsmyslnější“.
Caleova verze se stala základem pro provedení nadaného písničkáře Jeffa Buckleyho, které se stalo v roce 2008 světovým hitem. I za Buckleyho nahrávkou je zvláštní story. Syn slavného hippie písničkáře Tima Buckleyho ji nahrál už na přelomu let 1993 a 1994, když ji předtím objevil v Caleově provedení kdesi na odložené kazetě. Na vrchol americké hitparády se ale dostala až jedenáct let poté, co se zpěvák nešťastnou náhodou utopil v řece Wolf River v Memphisu. Písničku do ohniska popularity ovšem nedostala žádná vzpomínka na Jeffa Buckleyho, ale začínající zpěvák Jason Castro, který ji s ohromným úspěchem zazpíval v televizní soutěži American Idol. Díky Castrovi se znovu vydaná Buckleyova verze dostala do žebříčků a stala se evergreenem, o němž se s nadsázkou tvrdívá, že se zpívá víc než americká hymna.
Brzy potom jsem se k příběhu téhle písně znovu na okamžik přiblížil také já. Jitka Zelenková ji jako první u nás natočila v roce 2007 pro své album Já tě mám ráda. S textem Pavla Vrby. Slyšel jsem ji na křtu desky právě v jeho přítomnosti. Pavel mi potom vyprávěl, že vydavatel žádal autora o souhlas s českým textem. To se musí. Cohen nebo spíš jeho agentura odpověděla, že je to vlastně modlitba a každý při takové příležitosti tomu nahoře sděluje něco jiného, něco svého. Takže nic proti tomu, jen by se to mělo raději jmenovat Nové Hallelujah. Výsledný název je Zní nové haleluja.
Od té doby vnímám tu písničku jinak. Nevadí mi, že Wabi Daněk ji ve své verzi zpívá o svém tátovi a Lucie Bílá se slovy od Gabriely Osvaldové zase rozebírá Desatero. A snažím se pochopit i Xaviera Baumaxu, když v Dátamtůja zpívá:
„Kolik písku, kolik cementu,
se ještě oddrolí na oprýskaných zdech
v tom údolí dutých hlav, kde já bydlím, jenom každej lamentůja…“
Je to holt jeho modlitbička. Jestli tu písničku znáte, a já jsem si jistý, že ano, zkuste si na ni složit taky svůj text. I když jste ateisti. Já už jsem si ho jen tak pro sebe napsal.