Jedním z takových prostředí inspirujícího tichého vzdoru byla Porta. Nebyl jsem žádný její fanoušek. Nesnášel jsem klišé, které sebou v té době přinášela, ale s odstupem času si uvědomuji, jak důležitá byla. Patřila na naši stranu barikády, a přitom byla dokonce tím nejmasovějším kulturním hnutím své doby.
Soutěžní přehlídka Porta letos v červnu slaví neuvěřitelných šedesát let od svého vzniku. V mnohem skromnějších podmínkách, než byly pamětihodné osmdesátkové koncerty v plzeňském Lochotíně. Od roku 2008 probíhá v útulném lesním divadle v Řevnicích. Za dobu své existence ale putovala po řadě míst v Čechách a na Moravě. Zmíněné desetileté lochotínské období let 1981 až 1992 patřilo k jejím nejstabilnějším érám.
Mně ale tentokrát zajímá hudební vývoj celého portovního šedesátiletí. Něco jiného představovala Porta v roce 1966, když byla založena v Ústí nad Labem, něco jiného představuje dnes. Jak vypadá kontinuita jejího vývoje?
Podíváme-li se na Portu v době jejího vzniku, uvědomíme si, že tehdy existovaly jen dvě soutěžní kategorie – trampské sbory a country & western. To nastavení bylo pro další pokračování velmi důležité. Zatímco první z kategorií byla tradicionalistická a svým způsobem až manifestačně se vztahující k vysněnému období první republiky, druhá byla modernistická a na svou dobu stejně odvážně se hlásící k americké kultuře – pod tuhle pokličku se dostali tehdejší vítězové Rangers a Greenhorns - tedy vše mezi americkou lidovou hudbou a country. Obdoba folk music revivalu, který v USA proběhl na začátku šedesátých let? Možná ano.
Už v následujícím roce došlo k zajímavé diferenciaci, když do popředí vystoupili interpreti/autoři směřující kamsi mezi obě kategorie - lidé jako bratří Ryvolové nebo Kapitán Kid, později třeba i Wabi Daněk, zřetelně překračující hranice ortodoxní trampské tématiky směrem k modernějším písničkářským trendům. Pozvolna začali opouštět uzavřený svět trampských klišé a jejich nové písně víc reflektovaly každodenní život.
Sedmdesátá léta posunula Portu lehce ke střednímu proudu, v němž začala letět country music, ale do stále živějšího formátu fúze mezi trampskou hudbou a folkovým proudem začaly pronikat místo jedinců celé soubory. Krásným příkladem může být úspěch Minnesengrů v roce 1969 nebo o rok později vítězství Spirituál kvintetu v kategorii folk. Folkové skupiny se staly jedním z fenoménů typických pro další léta Porty.
V následujících letech začala trampská hudba výrazně ustupovat a Porta, cestující rok co rok z kraje do kraje, začínala stále více přerůstat do podoby folkového festivalu. Konflikty mezi umělci a mocí, které byly přítomny už od začátku, začaly v té době narůstat. Celkem logicky – folk byl v té době motorem všech druhů protestu.
Při pohledu na soutěžní výsledky se zdá, že důležitým hudebním zlomem v dalším vývoji se stal rok 1986, kdy se vítěznou písní Porty stalo Letiště Vlasty Redla. S ní vstoupil do portovních klání folk rock. Vývoj uvnitř Porty byl ale přerušen tím, že se po listopadu proměnil svět hudebního byznysu a Porta přestala být odrazovým můstkem pro úspěšné kariéry. Když vynecháme osobnosti jako Ta Jana z Velké ohrady nebo Tomáš Kočko, devadesátky jsou tím pádem plné bezvýrazných osobností a sestav.
Stabilizace v Řevnicích posunula portovní kulturu směrem ke kategorii, kterou v angloamerickém světě označují jako singer/songwriter (český překlad „písničkář“ bohužel vyjadřuje něco trochu jiného). To může být klidně i pop rocková osobnost. Však také v roce 2008 vítězí na Portě Xindl X a o deset let začínající Tereza Balonová. Vlastně i Loňský vítěz Lautrec s dvorním textařem Michala Prokopa Michalem Bulířem má tendenci jít podobným směrem.
Kdypak se asi objeví něco jako rap-folk?