Prací pro rádio jsem se naučil dívat do hudebního světa z úhlů, o kterých jsem předtím jako hudební novinář neměl ani ponětí. Pochopil jsem spoustu viditelných i neviditelných vazeb v hudebním průmyslu stejně jako mentalitu různých okruhů posluchačů. Na modelu rockového rádia jsem objevil řadu skrytých, často nevyřčených pravidel, podle nichž funguje populární hudba. A hlavně jsem si uvědomil, že jako hudební novinář se snažím inspirovat publikum. A jako hudební redaktor se nechávám inspirovat publikem.
Abychom věděli, co posluchač chce, testujeme každou skladbu na panelu potencionálních posluchačů, v našem případě příznivců rockové hudby ve věku mezi pětadvaceti a pětačtyřiceti roky. To přináší sebou ohromné množství dat a poznatků. Co se tedy na ty nejúspěšnější kousky podívat do detailů? Zobecnit jejich vlastnosti. Najdeme na jejich základě recept na to, jak má formálně vypadat úspěšná rocková skladba?
Z první stovky nejúspěšnějších písní, které hraje RockZone 105,9, mi statisticky vyplývá, že nejdůležitější je začátek písně. Je to něco jako tučně vytištěný perex na začátku článku, zahuštěné instrumentální poselství skladby, něco, co vás přitáhne k dalšímu poslechu. Nesmí být dlouhý, maximálně pět až šest vteřin. Obvykle to je nějaký kytarový nebo klávesový riff, ale může to být i nějaký elektronický zvuk nebo jde zpěvák rovnou na věc.
Druhým důležitým prvkem úspěšné konstrukce skladby je délka. Co je nad čtyři minuty, to dnešního uspěchaného člověka začne nudit, byť očima hudebního kritika je to geniální. S délkou souvisí pravidlo, připisované textařce Jiřině Fikejzové, že v písni je nejdůležitější třetí sloka, což je obvykle zhruba kolem třetí minuty. Když ani ta nezabere, posluchač přeladí. Pozvolná gradace textu nebo zpěvákova projevu tomu může pomoct. Určitě není na škodu, jak se přesvědčili třeba Disturbed ve své adaptaci The Sound Of Silence.
Statisticky úspěšnější jsou skladby, které končí stahováním, než ty, které končí „useknutím“. Nebo jiná zkušenost: Rocková skladba může být i bez kytarového sóla, ale když už tam je, má také svá pravidla včetně únosné délky a umístění.
Tohle jsou samozřejmě formální věci. Melodie, text a hlavně poselství se zaplať pánbůh tak jednoduše popsat nedají. Ale jedno pravidlo tady určitě platí. A to zní: Píseň může být jen tehdy úspěšná, dokáže-li co nejjednodušším způsobem sdělit ty nejsložitější věci.
Na závěr ještě něco důležitého. Existuje tolik výjimek z těchto pravidel, že vlastně žádné z nich není pravda. A proto se (jako hudební novinář) těším na každou skladbu, která se u publika chytí a přitom některý ze zmíněných statistických údajů popírá. To proto, že takové písně bývají hybateli vývoje a posunu žánru. Budoucnost muziky. I to jsem se v rádiu naučil.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu
Foto: Jan Kolman