Máš pravdu, existuje hodně kapel, které začnou spolu něco hrát a ani netuší, co z toho nakonec vyleze. Na pojmenování nejsou zvědavé, spíš je někdy i uráží.
Ale já, když chci o vás psát, musím čtenáři aspoň přibližně pojmenovat slovy to, co jsem slyšel. Pokouším se převádět hudbu do slov. Jestli to, co skupina hrála, byl pop-metal, melodic death metal, rap metal, thrash metal, black metal, Viking metal, opera metal, funk metal. Jenom pro metal by se dalo najít kolem padesáti takových škatulek. Existuje spousta kapel, které se nevejdou do žádné existující přihrádky, ale i tak se dají pojmenovat, že jsou „něco mezi tím a tím“.
Škatulky v muzice tu byly odjakživa jako pomocný prostředek dorozumívání. Jen kolik druhů blues už existovalo ve dvacátých letech minulého století! Neworleanské, mississippské, chicagské, rurální, vězeňské, městské, později třeba i elektrifikované, bílé, kalifornské… Ještě většími machry ve škatulkování potom byli jazzmani. Ti si dokonce potrpěli na co největší přísnost a pamatuji ještě v šedesátých letech, jak se jazzoví fanoušci přeli, co se v rámci určité škatulky ještě smí a co ne. Běda, když někdo překročil pravidla!
Pak přišla druhá polovina padesátých let a s ní vyrostly z původního popu, který pokrýval víceméně všechno, co nebyl jazz, nové žánry rock´n´roll, rhythm´n´blues, country nebo folk. A ty se začaly tak výrazně proměňovat, že jednoduché staré pojmenování už nestačilo. Z rock´n´rollu vznikl rock (ale pozor, mnohé americké zdroje občas ještě dodnes používají místo rock starý název rock´n´roll), z r´n´b vyrostl soul, z jazzu fusion music a tak to šlo dál. V sedmdesátkách přibyl punk (původně se říkalo punk-rock) a metal, jako odnože rocku, ale všechno se začalo brutálně křížit mezi sebou. Byl tu najednou jazz-rock, country rock, blues-rock, soul jazz – a to byl ten první okamžik, kdy začali mnozí muzikanti podobně jako ty protestovat proti škatulkování! Zvláště pak ti, kdo směřovali artovým neboli uměleckým směrem.
A to se ještě začaly krabičkovat kapely podle míst, kde určitý podsměr vznikl! Najednou tu byl pohodový California Sound, drsnější Chicago Scene, univerzitní Athens Sound, Acron neboli Ohio Rock nebo později Seattle Sound. Čert aby se v tom vyznal!
Jenže ono bylo ještě hůř. Dalším sedmdesátkovým úderem do světa krabiček byl vznik krabičky nebo přihrádky jménem disco. Původně taneční odnož krabičky soul se začala stejně rychle rozpadat na podskupiny Eurodisco, disco soul, cosmic disco, HI-NRG, disco funk, později v osmdesátkách třeba Italo Disco nebo world disco.
Někdy v roce 1988 jsem napsal příručku Rockové směry a styly. Nějakých deset let potom jsem sepsal dodatky, které zachycovaly nové směry a škatulky. Bylo jich tolik, že v časopise Rock&pop mi bohatě vystačily na celý jeden ročník. Dnes bych mohl přidat další díl.
Někdy se divím čtenářům, že se v té změti pojmenování a škatulek dovedou orientovat. A taky proto, že čím víc existuje různých škatulek, tím víc je také různých pohledů na věc. Nedávno tu byl bandžista Béla Fleck a na koncertě dával k dobrému historku o tom, že chtěl napsat pro svůj nástroj instrumentální tango. Když ho měl hotové, přinesl ho bubeníkovi, se kterým hraje, a ten mu řekl, že to je typická bossanova. A druhý jeho spoluhráč ho zase přesvědčoval, že to je kubánská cha cha jak vyšitá. Tak si vyber. Ale ať jsi ji pojmenoval, jaks chtěl, ta skladba byla nádherná.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.