Měli bychom si uvědomit, že existují zhruba dva druhy žebříčků. Ten první bychom mohli nazvat statistický, protože se opírá o reálná čísla. Může to být týdenní prodej nosičů, přehled nejhranějších písní v rádiích, návštěvnost klipů na YouTube nebo poslech písniček na streamovacích službách. Vlastně je to obraz komerčního úspěchu. Ne úplně celého, protože výsledky koncertních činností jde zaznamenat jen těžko. Existuje dost velký rozdíl mezi vyprodaným klubem a poloprázdným koncertním sálem.
Člověk se ale musí ptát, zda dočasný komerční úspěch je všechno? Známe například desítky skladeb, které okupovaly první místa hitparád a dnes si na ně nikdo ani nevzpomene. A naopak existuje dlouhá řada skladeb, které se nikdy nikde neumístily nebo bublaly někde na konci žebříčku, a přesto je zná každý. Třeba Stairway To Heaven, určitě nejslavnější píseň Led Zeppelin, dopadla v Anglii nejlépe na 37. místě – a to ještě při reedici v roce 2007! Umístit se mezi nejhranějšími písněmi v rádiích taky není nic moc vypovídající – to musíte mít tak zvanou rádiovou píseň, aby v médiu zafungovala. Je-li moc rocková nebo moc folková, máte smolíka. A návštěvy na YouTube? Ty taky ne v každém případě závisí na hudbě, ale na hýbajících se obrázcích.
Druhým typem žebříčků jsou ty, které jsou nejčastěji sestavovány médii, čili většinou jde o výsledky anket. Nejlepší deska roku, nejlepší český zpěvák všech dob, nejoblíbenější skupina, Český slavík, vlastně i Andělé. Prostě hlasy veřejnosti, posluchačů nebo určité skupiny odborníků. I tenhle druh žebříčků o něčem vypovídá, ale odborníci často ulítávají na lidech veřejnosti úplně neznámých nebo v jejich okruhu momentálně módních. A pokud jde o veřejnost, tam je to ještě horší!
Za nějakých patnáct let, co trochu vidím do střev Slavíka, jsem zažil řadu pokusů, jak výsledky ovlivnit. Některé docela kreativní. Jedna z bezvýznamných kapel si například pořídila tolik nejlevnějších karet do mobilu, aby to odpovídalo umístění, které si vytipovala z výsledků předchozího roku, a pak z jedné po druhé z každé karty jen jednou odesílala hlasy pro sebe. Měla ovšem smůlu, protože čísla karet šla za sebou a hlasy byly odesílány v krátkém intervalu za sebou, takže si té řady mohl všimnout každý. Jiná parta využívala správce počítačového systému ve velkém podniku. Jen první místo a tři body pro svou oblíbenou kapelu. Ostatní políčka zůstala nevyplněná, aby zbytečně neposilovali ostatní soupeře.
Ti všichni si neuvědomovali jednu důležitou věc. Pokud s nějakým podobným trikem jeho autor uspěje, jde jen o dočasný úspěch. Ničemu nepomůže. Nepřibude koncertních nabídek, lidi stejně nebudou jeho nahrávky poslouchat o moc víc. K úspěchu a tím pádem třeba i dobrému umístění v takových anketách, pokud o to umělec vůbec stojí, vede jen a jen talent a tvrdá práce.