V novém projektu přibrali zpěvačku Klaru. Jejich hudba je mix tvrdší hudby s elektronikou. Koncem loňského roku odehráli několik koncertů v Asii. Dle jejich slov velmi úspěšných, a tak jsme se WOLFGRIEF zeptali, jaké to bylo.
Jak byste představili hudbu WOLFGRIEF někomu, kdo o vás ještě nikdy neslyšel?
Představovat hudbu slovy je kolikrát ošemetné a zbytečně složité, obzvlášť, když kapela čerpá z mnoha stylů. Žánrově se označujeme jako pop-metal. Máme rádi kontrasty, tudíž oba žánry, ale přesto to naši hudbu nevystihuje do detailu. V tomhle případě je asi nejvhodnější, aby si nás lidi jednoduše poslechli a sami zjistili, co z naší tvorby cítí…
Loni jste vystoupili na tematické akci Animefest a také na běžných festivalech jako United Islands. Jaký je rozdíl mezi takovými akcemi a co je vám bližší?
Nedá se říct, co je nám bližší. Jsou to dva docela rozdílné koncepty a bavily nás obě akce. Animefest byl možná zajímavější tím, že to byla větší výzva. Není to vyloženě hudební festival a publikum očekává tematickou tvorbu. Proto jsme do našeho setlistu zařadili i pár asijských coverů. A po našem koncertě jsme navíc odehráli DJ set na k-pop stage, k čemuž se obvykle na typickém hudebním festivalu nedostaneme.
Koncem loňského roku jste odehráli několik koncertů v Asii. Jak jste se k takové možnosti dostali?
Naše první tour na Taiwanu byla spíše souhra náhod. Asii hudebně vnímáme jako inspiraci skoro od začátku našeho projektu a když jsme začali přemýšlet, že bychom vyrazili na tour, plánovali jsme spíše Japonsko. Nicméně během Ianova výletu na Taiwan se mu podařilo seznámit se s místním tour managerem a promotérem, kterému se líbila naše hudba a nabídl nám, že pokud budeme někdy chtít, rád nám tam zařídí koncerty. Samozřejmě jsme na nic nečekali a začali ihned plánovat, kdy můžeme vyrazit. O necelých 5 měsíců později už jsme seděli v letadle směrem do Tchaj-peje. Podařilo se nám zabookovat jednu headliner show, což byl i náš debut v Asii a na další akce jsme se přidali do lineupu Year Of The Snake tour po bok tří japonských a dvou taiwanských kapel, se kterými jsme objeli Tchaj-pej, Taichung a Kaohsiung. Byl to pro nás zlomový zážitek a okamžitě nám nastavil mindset na to, čeho chceme dosáhnout dál. Cítili jsme, že i když je to úspěch, tak je to zároveň teprve začátek něčeho dalšího, daleko většího. Tamní lokální scéna je skvělá a plná lidí, kteří neuvěřitelně drží spolu a podporují se navzájem. Jsou to velice otevření lidé, kteří jednají bez předsudků a rádi se seznamují a navazují přátelství a spolupráce. Domů jsme proto jeli se seznamem plným nových jmen a spoustou dalších plánů. Další důležitý milník se stal právě při našem vystoupení na Animefestu, tam jsme se seznámili s Japonskou zpěvačkou Nanou Kitade, která se proslavila titulním songem ke známému anime Full Metal Alchemist. Velice se jí zalíbila naše hudba a po jejím návratu do Japonska jsme od ní dostali pozvání zúčastnit se křtu jejího nového alba se skupinou Loveless. Od Nany jsme také dostali možnost vydat společné split EP, které se pak vylisovalo a vyšly na něm dvě alternativní verze našich písníček a dvě jejích. Tím jsme tedy splnili další milník a vydali náš první fyzický nosič.
Je tamní publikum jiné a reaguje jinak než to české?
Asijské publikum je kapitola sama o sobě, největší rozdíl je asi v tom, jak lidé vyhledávají kapely a koncerty celkově. Je běžným zvykem, že si posluchači otevřou stránky typu Bandsintown nebo weby klubů a když vidí, že je tam něco, co by se jim mohlo líbit, tak se přijdou podívat, aniž by o tom někdy před tím slyšeli. U nás se tento přístup postupně vytratil a přijde nám, že lidé už chodí jenom na vyhlášené interprety. Také není žádnou výjimkou, že kapely často hrají v jednom městě nebo dokonce v tom samém klubu. Během naší první tour nás zarazilo, že jsme dostali dva termíny v tom samém klubu během jednoho týdne, ale po dotázání promotéra jsme dostali překvapenou opověď, proč by to měl být problém. A také nebyl, naopak, lidé, co došli ve čtvrtek přišli v neděli znovu, protože se jim to prostě líbilo a chtěli nás podpořit. Na Taiwanu máme už dokonce několik fanoušků, kteří přijedou do kteréhokoliv města nebo klubu, protože chtějí vidět všechny naše koncerty.
V Japonsku je zase běžné, že koncerty celkově začínají dřív, například od pěti šesti hodin odpoledne a pak se lidé rozejdou třeba v devět domů nebo někam na drink. I dřívější časy ale nejsou nijak výjimečné a kluby tak stihnou odbavit klidně dvě akce za den. Jedno z našich vystoupení byl přesně tento případ. Když jsme začali s promotérem řešit časy a přišel nám harmonogram s tím, že v 10:30 máme zvukovku, v poledne se otevírá klub, my začínáme hrát o půl druhé a ve tři akce končí, přišlo nám to spíš srandovní a neměli jsme od koncertu tolik očekávání. K našemu překvapení ale dorazilo stejně velké publikum jako na jiné akce a historicky to bylo asi poprvé, co jsme byli z koncertu za světla doma.