Švédští Europe to nemají snadné. Někdo se jim posmívá coby autorům „nejvlezlejších kláves v rockové historii“, memů na téma Final Countdown koluje po netu nespočet. Pro další jsou kapelou jednoho hitu, logicky, protože právě The Final Countdown na rockotékách a v rádiích přežije možná až do příštího století. Nicméně jedno jim upřít nelze. Jsou jednou z nejúspěšnějších švédských rockových kapel. A letos po dlouhých devíti letech vydají novou studiovku.
Album po tak dlouhé době je v podstatě comebacková nahrávka, a to navzdory tomu, že Europe mezitím absolvovali několik turné. Kapela to svým způsobem sama přiznává, když v tiskových materiálech k prvnímu singlu One On One tvrdí, že se v něm znovu představuje publiku s nejsoustředěnějším zvukem, jaký kdy měla. Když jsem si to četl, napadla mě jízlivá poznámka, že tímto tvrzením Europe tak trochu shazují svou předchozí tvorbu, jenže pak jsem si singl pustil a hned jsem věděl, jak to mysleli.
One On One je vynikající singl s hutnou rytmikou, nosným riffem, silným refrénem, který na koncertech strhne publikum. Na jednu stranu je to ten typický osmdesátkový stadionový rock, který Europe hráli vždycky, na druhou se to celé klene v moderní zvukové produkci.
Europe totiž novou desku svěřili Tomovi Dalgetymu, producentovi, který stál za úspěchem debutu Royal Blood, za práci na nahrávkách Ghost byl dvakrát nominovaný na Grammy a točil i s Pixies, The Cult, Blood Red Shoes nebo možná překvapivě Carpenter Brut. Je z něj zkrátka profík schopný propojit starou klasiku s moderním zvukem a ví, jak už tak dost nakotlené kapely nakotlit ještě víc. Je to jen má domněnka, ale nejspíš proto se na něj Europe obrátili, aby se postaral o co nejlepší zvuk jejich v pořadí dvanácté studiovky. A že to zvládl na výbornou dokazuje už pilotní singl One On One. Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, z Final Countdown se mi už kroutí uši, ale regulérně se na novou studiovku Europe těším.
Zajímavý je i klip, v němž hraje hollywoodský herec Peter Stormare (buďte zdráv, Lucifere!). Ztvárnil roli zraněného, možná nějakými gangstery pobitého muže a jako v každé jeho roli, i zde z něj těžko spustíte oči. Mimochodem, celou dobu jsem čekal na nějakou pointu klipu a doteď nevím, jestli ta postava, co v čase 3:33 natahuje v pozadí ruku, tam má být nebo se někdo ze štábu nachomýtl omylem do záběru. Pointy jsem se stejně nedočkal.