Jen pár dní po koncertu v Praze vydávají pop‑pankáči blink‑182 rovnou dva singly k chystané desce, která vyjde již 20. října. Většinu pozornosti uzme titulní píseň One More Time. Kapela k ní vydala vizuál, jenž vás zavede do období dospívání a do míst, která ji provázela po celou kariéru.

Rodák ze srdce českého ráje se po pěti měsících připomněl dalším singlem. Tentokrát výrazně ubral na tempu a skladbu zavedl do míst, která mu svědčí nejvíce. Milostná balada Neplavec je přesně typ skladby, která je pro Michala Hrůzu jako dělaná. Je v ní cosi, co posluchače připoutá.

Zpěvačka opět vsadila na Pokáče, který se v poslední době pomalu stává jejím dvorním textařem. Spolupráce se oběma stále vyplácí. Přestože se nejedná o žádné převratné dílo, je Děkuju Ti příjemná skladba, jakých neskáče do éteru mnoho.

Letošní rok si mohou fandové pražské folk‑popové kapely vyznačit jako rok oslav desátých narozenin svých oblíbenců. Vyvrcholí vydáním pátého studiového alba a konci také roku velkým koncertem v O2 aréně. Na obojí Jeleni lákají novým singlem Touha a pláč.

Singl Šance, který má sloužit jako vlajková loď k vydání prvních osmi skladeb z alba Letokruhy, je mizerný i na vlastní poměry Lucie Vondráčkové. A co si budeme povídat, ta laťka nikdy nebyla závratně vysoko.

Pokud by měla jedna jediná skladba nějak shrnout hudební kariéru šumavského rodáka, klidně by to mohla být právě novinka Stále věřím. Doprovází ji videoklip, v němž se hlavní aktér za pianem neustále usmívá, protože život je přece pohádka.

Že se dá písnička napsat o čemkoliv, to vědí v pardubické kapele velmi dobře. Pokud je někdo schopný a hodný toho počinu, aby zhudebnil událost, která ochromila skoro půlku světa, je to právě Vypsaná fixa.

Jedna z nejpopulárnějších kapel v tuzemské historii za svou existenci vždy hudebně balancovala okolo hranice průměru. Někdy se pohybovala lehce nad ní, jindy to bylo zase naopak, až se z ní stala továrna na hity do rádií. Deska Frihet, ze které pochází nejnovější singl Měl bych si boty zout, však ukázala, že i duo Táborský s Malátným, dokáží napsat hudebně výbornou desku. Trvalo jim to pouze třicet let. Existuje pro to vysvětlení?

Ač se museli Marien v pražském divadle Gong obejít bez Karoliny Böhmové, jedné ze svých dvou zpěvaček, odehráli, jak je u nich s železnou pravidelností zvykem, vynikající vystoupení plné úsměvných momentů, o které se staral především frontman Víťa Troníček.

Zvuky akustických kytar, foukací harmoniky, sborového, pětihlasého zpěvu, ale také i čisté hudební radosti a láska k muzice v podání pardubických Marien se již 20. prosince rozezní v pražském divadle Gong.