Fin Greenall alias Fink strávil dekádu jako dýdžej na londýnské techno scéně, pak přehodil výhybku a začal se věnovat písničkařině. Zároveň pracoval v marketingu velkých labelů, skládal se začínající Amy Winehouse, jejíž nevydané nahrávky schovává doma, a dělá producenta jiným kapelám.

V březnové rubrice Feedback bychom vám rádi doporučili kapelu Pole i zpěvačku Evu Vargo.

Někdejší hlas Dymytry vydal pokračování svého „dvoudílného seriálu protestsongů“, ve kterých figuruje jako věrozvěst. Písní Sametový partyzán ve známé melodii Bella Ciao abstraktně popisuje slepost národa. Zapadá tak hluboko do jámy dalších podobných písní o „zlých elitách a politických figurách“.

Dekádu. Tak dlouho jsme čekali na nový sólo projekt legendy pražského dýdžejingu, produkce a člena skupiny PSH Mika Trafika. Sám mluví o desce se „širokým spektrem emocí a témat, které vypovídají o skutečném životě“. Slibuje, že u poslechu prožijete vlastní Melodrama – ostatně tak se jeho nové album také jmenuje. Chtěl na něm „změnit vzorec přístupu k muzice a vrátit se k vlastním představám, jak má co vypadat a znít“. Pod to se dá podepsat.

Michal Thomes a Suki začínali s festivaly před desítkami let s minimem zkušeností a bez peněz. Dnes stojí za obřími hudebními přehlídkami s mezinárodním přesahem. Co všechno se může na festivalu povést a pokazit? Dozvíte se v první části záznamu z Headliner půdy na téma festivaly. Svými muzikantskými zkušenostmi a písněmi přispěl i Pokáč.

Michal Thomes a Suki začínali s festivaly před desítkami let s minimem zkušeností a bez peněz. Dnes stojí za obřími hudebními přehlídkami s mezinárodním přesahem. Co všechno se může na festivalu povést a pokazit? Dozvíte se v první části záznamu z Headliner půdy na téma festivaly. Svými muzikantskými zkušenostmi a písněmi přispěl i Pokáč.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v dubnu roku 1995?

Od roku 2009 vydává Renne Dang nejméně jedno album ročně. To poslední, Problémy v ráji, patří k nejzajímavějším nahrávkám v historii českého hip hopu. Dangovi se na něm povedlo propojit rap s rockem. To dělá dneska spousta rapperů, živá kapela je nejlepším lékem proti monotónním uspávacím beatům, ale Dangovy tracky mají kromě elektrické kytary a charismatického interpreta ještě jednu zajímavou vlastnost – jeho texty by se daly označit za psychologické studie.

Cyndi Lauper vyrazila poprvé a nejspíš i naposledy do Čech. Byl to jeden z nejslabších koncertů, které v O2 areně proběhly. Jen vystoupení Kapitána Dema nebo některé akce Leoše Mareše byly horší. A to je co říct.

Jsou teprve na začátku, většinou před vydáním nebo chvíli po vydání debutového alba. A mají potenciál zazářit. Redaktoři Headlineru se již po páté ponořili pod povrch domácí hudební scény a napříč žánry vybrali padesátku jejích nadějí. Budou tato jména jednou rezonovat, nebo zmizí v zapomnění? Zkuste si je poslechnout a tipněte si sami.

S Patrikem Vrbovským alias Rytmusem se setkávám v hotelu Stages u pražské O2 areny. Sedí na gauči se zlatými hodinkami a s obřím prstenem, který se jedno období probíral snad ve všech bulvárních plátcích v Česku a na Slovensku. S černými brýlemi na obličeji mi přátelsky podává ruku. Usmívá se.

Před pětatřiceti lety vydali Depeche Mode album Violator s písněmi jako Personal Jesus, World in My Eyes nebo Enjoy the Silence. „Myslím si, že to byl jediný moment v naší historii, kdy jsme se na sebe ve studiu podívali a řekli si, že možná máme hit,“ vzpomíná Martin Gore. Violator udělalo z Depeche Mode celosvětové hvězdy a zároveň se zařadilo mezi nejvýraznější nahrávky přelomu 80. a 90. let. Toto je jeho příběh.

Rap vznikl v New Yorku v sedmdesátých letech. Na jeho českou odnož si fanoušci museli počkat až do roku 1984, kdy kapela Manželé přišla s písní Jižák. V pomyslném městě snů, o kterém v ní Lesík Hajdovský přednáší, se nyní nacházíme. O čtyřicet let později je český rap na vrcholech domácích hitparád, vyprodává arény a má fanoušky po celé republice i vlastní kategorii v Českém Slavíku. Hudebně se změnil drasticky, ale co v textech a tématech?

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v březnu roku 1995?

Malé velké hudební příběhy bývají z těch nejpoutavějších. Písničkář Rufus Miller je synem slavného kytaristy Dominica Millera a jednoznačně se potatil. Kromě toho, že několik let působil ve Stingově kapele, funguje se svým vlastním alternativním rockovým triem na vitální londýnské klubové scéně. A zdá se, že zázemí našel i u českých fanoušků. „Dokážou totiž člověka podpořit a naslouchají,“ těší se Rufus na své listopadové koncerty.

Skupina Acid Row získala cenu Anděl v žánrové kategorii Rock za své album Poisoned Mind. Hraje muziku na pomezí stoner rocku a doom metalu, přičemž se odkazuje také na Black Sabbath. O prvních dojmech po vítězství i dalších plánech do budoucna jsme s kapelou hovořili krátce po rozdělení andělských sošek.

Vždycky, když Headliner slaví narozeniny, najdu si chvilku, abych popřemýšlel, jak a kam dál v příštím roce se svým psaním. Je to něco jako odrazový můstek k úvahám o práci hudebního žurnalisty. Tentokrát jsem došel k názoru, že je čas na zamyšlení o roli recenzí. Píšu je už od začátku osmdesátých let a dost jsem s nimi zažil. Počínaje jedním osmdesátkovým popovým klanem, který mi ze msty volal v noci a vyhrožoval, že mě zničí, a konče umělci, kteří měli pocit, že jsem je málo pochválil.

Vždycky, když se blíží nějaké hudební ceny – Slavík nebo Andělé – vystartuje někdo s tezí, že se bez toho cirkusu obejdeme. Mnozí namítají, že se v takových anketách švindluje. Dnes to ale není pravda.

Takhle zní punk z Los Angeles! Bad Religion jsou na scéně dlouho jako málokdo Vytvořili vlastní nezávislou scénu, naučili pankáče, že se nemusí bát melodií. Svým zvukem ovlivnili několik muzikantských generací a vytvořili recept na úspěch pro party jako The Offspring nebo Green Day. „Neměli jsme na výběr. Nikdo o nás nestál,“ popisuje baskytarista Jay Bentley začátky kapely, která bude hvězdou letošního ročníku festivalu Mighty Sounds.

Naplňte lahev slzami z rozchodu, přidejte ledový pot z vyčerpání, zalijte vztekem a černým humorem, mrskněte s tím o zeď a ze střepů vyskládejte krásnou vitráž. Nové album britské kytarové senzace Porridge Radio zní jako ta rána o zeď. Chvíli po traumatu, krátce před usmířením. Kapela nahrávku s názvem Clouds in the Sky They Will Always Be There for Me zahraje naživo 11. prosince v pražském klubu Futurum.

Ztráta parťáka Maxi Jazze, vznik legendárních skladeb God is a DJ nebo Insomnia a příběh kapely, která ukázala, že i taneční hudba může mít hloubku. Britští klasici elektronické hudby Faithless se 8. prosince vrátí do Prahy. Před koncertem ve Foru Karlín si s producentkou Sister Bliss povídáme o vlivu Maxiho filozofie, vzpomínkách na Prahu i o tom, jak dnes kapela pokračuje v jeho odkazu.

Britský zpěvák a kytarista a především velký sympaťák Miles Kane na festivalu Rock for People řádil. Když z obrovského pódia Fat Lady hrál možná svůj největší hit Don’t Forget Who You Are, který mimochodem vyšel na soundtracku k FIFA 14, dole pod ním nebylo možná narváno, ale atmosféra byla fantastická. A intenzivní to bylo, i když 8. 11 hrál v Rock Café.

Mladá česká zpěvačka je původem z Prahy a aktuálně působí v New Yorku. Přirovnává se někam mezi Björk a Lorde což je hodně sebevědomé tvrzení, ale když si poslechnete její hudbu, tak vám to vlastně přesně zapadne. Navíc, když si přečtete, kdo jsou její rodiče.

Naprosto skvělý zpěv, výborní muzikanti, skvělí tanečníci, dokonalý zvuk, velké překvapení v podobě hvězdných hostů. Zdá se to jako perfektní koncert, kterému není co vytknout… jenomže! Půlka večera byla pryč a já si uvědomila, že koncert nedrží absolutně pohromadě.

Vladimír Guma Kulhánek je náš nejstarší aktivní baskytarista. V září oslavil osmdesátiny a stejně často jako s basou ho můžete vidět v sedle špičkového kola. „Osmdesát? Začíná mi strašit v hlavě, jak to bude dál… No, nějak to udělám,“ říká v bilančním rozhovoru, který začíná u začátků tuzemského rokenrolu.

Brněnská kapela se rozhodla, že alternativa ji už nebaví a že prý bude dělat příjemné a poslechově vstřícné písně. Jenomže tu pořád je charakteristický zpěv i autorský rukopis Martina Kyšperského. A tak jako bychom na desátém albu Květů spíše než novinky poslouchali výběr hitů z uplynulých pětadvaceti let.

Michal Horák si při vystoupení v Lucerna Music Baru užil možná největší sbor ve svém životě. Osm set diváků ve vyprodaném sále se prozpívalo dvouhodinovým koncertem durch od první písničky do posledního přídavku. Něco takového dokázal snad jen Ivan Mládek.

Kirk Burrowes, spoluzakladatel nahrávací společnosti Bay Boy, žaluje matku kontroverzního Seana „Diddyho“ Combse. Tvrdí, že Janice Combs měla tajně a protiprávně převzít kontrolu nad jeho podílem ve společnosti. Sám Diddy měl při tom Burrowesovi vyhrožovat fyzickým násilím.

Americká rapperka Azealia Banks je známá tím, že kolem sebe vytváří chaos, a to nejen na pódiu. V Praze, kde měla v klubu Roxy 31. března svůj první koncert, ale zašla ještě o něco dál. Během pouhých dvou dnů stihla na svém profilu na síti X označit hlavní město za „portál do podsvětí“, místní obyvatele za neandrtálce, kteří konzumují heroin.

Když se v roce 1846 Karel Havlíček Borovský svým článkem Slovan a Čech v Pražských Novinách ostře vymezil proti myšlence slovanské jednoty, nemohl tušit, že se za skoro 200 let spojí rappeři Frosti a Erne100, aby spolu nahráli česko‑polské EP Ewa Farna. Ve stejnojmenném tracku glosují národní stereotypy. Hostují zde Yzomandias a Žabson. A v klipu se mihne i samotná Ewa Farna.