Přestože se v průběhu koncertu dav trochu rozrostl, byla to škoda. Jak se totiž vzápětí ukázalo Alessi Rose s tříčlennou kapelou za zády předvedla přesně, to co chcete v sobotu odpoledne, před tím, než pódia ovládnou hlučné kytary, poslouchat.
Alessi na pódium naběhla s až rockovou dravostí a odstartovala svoji show několika energičtejšími songy. Žádná doprovodná taneční crew, žádné předtočené vokály, které by maskovaly intonační nejistotu. Jen čistá a syrová energie tříčlenné živé kapely, kde rytmiku nekompromisně řídila opravdu skvělá bubenice Stella Alkan. Právě tahle instrumentální přímočarost a nepřeprodukovanost skvěle kontrastovala s jemnými nuancemi její lo-fi popové tvorby.
Vizuální stránka koncertu samozřejmě trpěla tím, že se odehrával za svitu slunce. Ta goticko-popová ikonografie, která je pro Alessi Rose typická, tedy byla zastoupena alespoň vizualizací stylizovaných vitráží chrámových oken na LED ploše za kapelou, kterým vévodil svítící kříž.
Alessi v průběhu koncertu předvedla, jak je všestranná. Chvïli je téměř punkovovou rebelkou házející vlasy, aby se jindy proměnila v křehkou dívku zpovídající se ze svých nejistot, zranitelnosti a chaosu v hlavě. A všechny ty její polohy jsem jí věřil. Pro mě však byly nejsilnější okamžiky, kdy kapela ubrala na razanci, Alessi si na krk zavěsila akustickou kytaru a zahrála sérii klidnějších skladeb. Bylo fascinující sledovat, co tato jednadvacetiletá interpretka se svým hlasem dokáže.
Alessi Rose předvedla výkon, který snesl ta nejpřísnější měřítka a v Hradci se představila těsně předtím, než definitivně vymění festivalové odpolední sloty za vlastní vyprodané haly. Ukázala, že má dostatečně ostré lokty a silné melodie na to, aby se jí to podařilo. Byl to opravdu krásný koncert.