Je osvěžující čas od času vyrazit na koncert interpreta, s jehož hudbou jste nevyrůstali, ani neokupuje váš současný playlist, a na jehož koncertu v publiku nikoho neznáte. V takovém případě vyrážím do klubu se směsí radostného očekávání, ale i obav, jestli to nebude ztracený večer. Když před pěti lety předskakovala Edu Sheeranovi, nechala jsem si ji ujít. Tentokrát mě na její koncert vylákaly zvěsti (a promo) hovořící o největším současném švédském popovém jméně. Někteří se nebojí její současný ohlas srovnávat s Abbou. Abbu jsem naživo neviděla, a i když jsem k Zaře Larsson pojala sympatie, nemyslím si, že se do historie zapíše srovnatelně intenzivně. Už jen proto, že je dnes stvořit legendu v neustálém proudu nové hudby těžší než dřív. A Zara Larsson z toho proudu zas nevyčnívá až tak silně.
Vlastně mě velmi mile překvapila – od prvních vteřin koncertu až do konce závěrečného hitu Can`t Tame Her měl koncert spád, byl hudebně i děním na pódiu dynamický a bavil. V tom asi je to kouzlo – Zara Larsson chce bavit sebe i fanoušky co nejlepším popem, ničím to moc nekomplikovat. A daří se jí to. Forum Karlín nevyprodala. Když jsem ve stejném prostoru byla na jiných koncertech s podobnou návštěvností, bez výjimky se stalo, že část publika znuděně postávala u barů, a v zadních řadách se umělec přetlačoval s hovorem přítomných.
Zara Larsson s třemi muzikanty a tanečnicemi udrželi s lehkostí pozornost celého publika a přelévali do něj taneční energii. Moji přátelé si ze mě dělají legraci, že když se hodně rozjedu, diriguju ukazováčkem kapelu. To se dělo. Dokonce jsem měla chuť opravdu tančit. To pravděpodobně nastane v létě, až se Larsson vrátí na Colours of Ostrava, kde vystoupí poslední den festivalu. Tam můžou podle mě nastat dva scénáře – tato zpěvačka se s ostravským publikem absolutně mine (ostatně omotat si ho kolem prstu se nepovedlo ani Rosalíi), nebo se trefí do nálady a bude to skvělý bezstarostný letní večírek. Sama jsem zvědavá.
Když je řeč o kapele, z níž každý hráč měl v patrovém pódiu vyhrazený svůj malý pokojíček, s hrůzou jsem si uvědomila, že pro mě jeden z nejzábavnějších momentů nastal, když se hlavní hvězda šla převléct a její spoluhráči měli volnou ruku se rozjet. Asi by mě tahle zpěvačka zajímala třeba i s rockovějším zvukem za zády.
Mezinárodně teď Zara Larsson nejsilněji rezonuje v souvislosti s albem Venus. Její suverénní vystupování i sborové zpěvy publika (její texty nejsou složité, ale udělalo na mě dojem, jak moc je lidé znali a zpívali s ní), ale dokazují, že ve svých dvaceti šesti letech není žádná rychlokvaška. Ostatně první ze čtyř alb vydala už před deseti lety, tedy většina mladých lidí v publiku ji mohla začít poslouchat už v dětství.
Ač to nebyl nezapomenutelný zážitek, tipla bych, že příště většina přítomných přijde znovu a vezme s sebou na tuhle příjemnou party další přátele a bude buď narváno, nebo dokonce přijde na řadu větší sál. Něco na té Zaře je.