Udělali jsme si příjemné odpoledne a prošli jsme od každého žánru kousek. Tu a tam jsem mu přeložil i kus textu, aby si udělal přesnější obrázek. Liboval si, jak kvalitní studiové nahrávky tady máme, občas mu vstávaly vlasy hrůzou nad produkcí, ale nejvíc mu vadila neoriginalita některých kapel. „To se u nás hrálo před pěti (deseti, patnácti atd.) roky,“ nebo „To zní skoro jako…“ byla jeho nejčastější hodnocení. „Něco originálnějšího bys tam neměl?“
Kupodivu mu u anglicky zpívaných písní nevadila výslovnost. „Hele, Anglie je dneska multinárodní společnost. To, jak společný komunikační jazyk, angličtinu, przní Jamajčani, Pakistánci nebo Ukrajinci, už jen málokomu připadne divné. Zvykli jsme si.“
Jeho přísným hodnocením prošel bez ztráty květinky podle očekávání jen Čechomor a kupodivu slovenští Kandráčovci. „To je slovanská muzika, kterou u nás na západ od vás nemáme. Je originální a zní zajímavě, protože vychází z folkloru. Ale to samé by bylo, kdybych poslouchal nějaký gypsy rock nebo něco z Indie. Prostě pro vás je to obvyklé, ale pro nás jiné.“
A našlo se ještě něco dalšího, co se mu líbilo?
Trochu mě šokoval. Docela ocenil to, čemu u nás s trochou despektu říkáme agrometal. Každý v tom vidí něco jiného, ale v širším slova smyslu je to takový ten provařený, stárnoucí zábavový rock typu Kabátu, Brutusu nebo Argemy. Občas napůl tancovačka. „Takovéhle retro přichází zase trochu do módy a vy v tom máte náskok. Ale co je hlavní, máte docela zajímavý texty. Je to vlastně fúze raných Judas Priest s folkem.“ (To zrovna slyšel od Kabátu Kdoví jestli a líbilo se mu téma.)
Fúze s folkem?
„Ano, s folkem. Nic výstižnějšího mě nenapadlo. Tenhle typ hudby má u nás obvykle abstraktní texty. Hlavně, že se to rýmuje. Zatímco tyhle vaše jsou ´about something´ a to u nás spojujeme s písničkařinou.“
Možná jsem vybral špatné ukázky. Možná to byl jen názor jednoho člověka. Možná by mu i jeho kolegové oponovali. Ale řekl jsem si, že tenhle názor stojí za zmínku. Není přece všechno tak, jak to vidíme ze svého útulného českého pelíšku.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.
Foto: Jan Kolman