Zavzpomínali jsme tehdy na staré časy a připomněli si, jak předposraný šéfredaktor vydavatelství Panton zcenzuroval jednu z písníček Yo Yo Bandu. Místo „Jó, já jsem srab, když se domů vracím…“, které se mu zdálo na tehdejší poměry příliš vulgární, doporučil „Jó, já jsem zvad, když se domů vracím…“ A když jsme mu namítli, že je to nečesky, tak odpověděl, že aspoň slušně.
Tak už tedy neuskutečníme ani náš fantasmagorický sen, kapelu Děti hrdinů. Už nevím, ve které hospodě jsme ji na konci osmdesátek vymysleli. Spočívala v tom, že bratři Tesaříci, synové legendárního Hrdiny Sovětského svazu Richarda Tesaříka, by se dali dohromady se Světlanou Nálepkovou, jejímž strýcem byl týmž řádem vyznamenaný partyzánský velitel kapitán Ján Nálepka. „Hele, já jsem slyšel, že někde v Holandsku nebo Belgii žije nějaká příbuzná kapitána Jaroše, třeba taky zpívá,“ dodal Richard.
Rozvedli jsme ten projekt do nejmenších podrobností, probrali dokonce i repertoár, ale tím to skončilo. Yo Yo Band začal brzy potom fungovat ve velkém stylu a na nápad se zapomnělo. Stejně by to asi nešlo.
Napadlo mě, že na Richardovu paměť by se mohl pořádat třeba běžecký závod po trase nejslavnějšího sloganu jeho YoYo Bandu Pičín – Kozomín – Řitka. Jenže ono by to bylo jako tři maratony dohromady. Asi 135 kilometrů.