O půldruhého měsíce musel být ze zdravotních důvodů v kapele posunut křest třetího alba Kafka Bandu Der Process. Samotný slavnostní akt byl v kontextu večera vlastně marginálií. Prvořadé je, že jsme mohli v pražském Paláci Akropolis být na výborném koncertě.

Coldplay ohlásili na letošní podzim nové album. Deska s pořadovým číslem deset vyjde 4. října a bude se jmenovat Moon Music. Pro britskou formaci v čele se zpěvákem Chrisem Martinem může jít o vůbec poslední zářez. Kapela totiž dlouhodobě hlásá, že v roce 2025 s psaním muziky skončí.

Nomen Omen. Rožnovské elektropopové trio s punkovými kořeny už pár let dokazuje, že jeho název Chorobopop vystihuje všechno podstatné. Na novém albu ovšem onu zdánlivou schizofrenii rozkročenosti mezi podivuhodně „nemocnými“ melodiemi a poněkud neurvalou energií dohnali k vrcholu. Každá ze stran vinylové verze představuje zcela odlišný žánr – první se vrací k tradičnímu punku, druhá resuscituje osmdesátkový synthpop. Je to zároveň zábavné… i poněkud divné.

Výroční, od roku 1991 už třicáté album Čechomoru potvrzuje mnohokrát opakovanou, byť stále nedostatečně naplněnou tezi, že jde o jeden z mála produktů české populární hudby, který může znít zajímavě i kus za šumavskými hvozdy. Bohužel, svět se žene za inspiracemi lidovou kulturou z Indie, Portorika nebo jižní Afriky a středoevropský svět ho nezajímá.

Před patnácti lety svět poznal Lanu Del Rey. I když, poznal… příběh jejího debutu ukazuje, že občas musí být image ještě zajímavější než tvorba.

Popularita a komerční úspěch nemusí být přímo úměrné, jak ukázal průzkum s překvapivým výsledkem.

A pak že lidi nikam nechodí! Oslava pětašedesátin Jaroslava Olina Nejezchleby měla být původně jednovečerní, po bleskurychlém vyprodání se přidal druhý termín a po zopakování stejné situace ještě třetí. Tři vyprodané večery v Malostranské besedě.

Vycházející hvězda československého popu a zároveň jedna z nejzajímavějších zpěvaček pro zahraniční producenty se chystá v nejbližší době vydat nové album. Headlineru se naskytla příležitost si album před samotným vydáním poslechnout. Na první dobrou lze říci, že slovenská zpěvačka s českými kořeny chystá opravdu „velkou“ nahrávku.

V písni Dark Matter je všechno. Skvěle hrající kapela, Vedderova poetika i dotažená produkce. Zkrátka to šlape.

„Lidé chtějí Valčíček, Frankyho, Kohouta, Podvod a asi dvacet dalších. Nikdy se mi žádná písnička, byť sebevíc opakovaná, neznelíbila. Budu hrát Podvod po tisící a vždy ho prožiju. Nikdy jsem se nemusel do ničeho nutit, a tak je mi příjemné zpívat si, co lidé chtějí,“ prozradil Honza Nedvěd v roce 2016 do programu festivalu Sedmihorské léto. Ten Honza Nedvěd, který je v kontextu české populární hudby spolu s bratry Ryvolovými dýchací trubicí mezi trampskou písní a folkem.

Jejich příběh je pozoruhodný stejně jako úspěch. Čtyři outsideři z průmyslového Oklahoma City založili kapelu jako únik před šedí všedního dne. Svůj sound postavili na hrubém a posluchačsky ne zrovna vstřícném lomozu. Kapela, která neměla větší ambice než být osobním ventilem, tím nečekaně trefila dobu a stala se hitem. V čem spočívá její kouzlo?

Expres FM je mezi českými rádii dlouhodobě jako malý zázrak. Ukazuje, že i v době streamovacích služeb a podcastů může být tradiční médium aktuální. Jako první u nás nasadilo přímo do vysílání hlasy vytvořené umělou inteligencí. Přitom hudbu stále vybírá bez testů, jen na základě vkusu. Od září navíc rozjelo ranní show se staromilským redakčním přístupem. I o něm mluví šéf stanice Pierre Beneš a moderátorka ranní show Barbara Hacsi zvaná Babu.

Angličtí synthpopoví klasici na šestnácté studiovce baví především sebe a přizvané hosty. Ostatní se můžou buď přidat k party, nebo jít dál.

Takové album tu hodně dlouho nebylo! Česká šansoniérka pro 21. století? Něco jako Hegerová 2.0, ale s tím rozdílem, že Rozálie si navíc píše písně sama. A i když ráda zpívá o tom, jak s chlapama trpí, není to žádná mučednice, ale svérázná baba, která i při bolesti dokáže být na sebe jako břitva.

Někdy se člověk motá v kruzích. V životě, v lásce, v hudbě. O vymotání se z nich je Sebastianova třetí deska sBohem. V životě zpěváka, který si získal pozornost popovými písničkami, znamená velkou změnu i příklon k tvrdým kytarám.

V tom, co se kolem Karla Kryla poslední roky děje, je těžké být neutrální. Když si jeho písničky bere do nevymáchaných úst kdejaký nácíček a dezolát, a pak se ještě dozvíte, že byla o jednom ze zakladatelů českého protestsongu otevřena výstava, prostě se neubráníte určité míře despektu už před vchodem.

K legendární Janis Joplin byla v průběhu dekád přirovnávána nejedna zpěvačka bluesrockového žánru, byť ve srovnání většinou pokulhávala. Ani Beth Hart není žádnou její reinkarnací. Ale dle mého soudu je nejlepší bílou bluesrockovou zpěvačkou po Joplince (jak jsme jí famierně nazývali). V mnoha ohledech je s ní srovnatelná a navrch má jako pianistka a skladatelka. Ten dojem ještě umocnil koncert v pražském O2 universu.

K‑pop je možná největší současný hudební fenomén. Obliba mladých skupin z Jižní Koreji stále stoupá a s nimi roste i počet jejich koncertů po celém světě. Polsko 23. září čeká festival Kpop Nation, který představí hned osm hvězd specifického žánru. Podle pořadatelů půjde o jedinou takto obří akci v Evropě.

Pověstná postava české rockové a elektronické avantgardy Samir Hauser sepsal to, co si pamatuje z devadesátých let. Kniha se jmenuje příznačně Vyvrhel a má podtitul Kruté střety orientálního křížence s českou realitou. Možná, že stejně výstižný by mohl být podtitul Kruté střety české reality s orientálním křížencem. Hauser byl totiž jedním z těch, kdo v devadesátkách změnili českou realitu – obrátili ji vzhůru nohama.

Tomáš Klus přichází po třech letech s novým albem, a pokud se chtěl vrátit ke kořenům, tak se mu to povedlo. Deska je plná jednoduchých písní o lásce, touze, strachu, odvaze, o cestě a hledání sama sebe. Tomáš Klus tady zpátky nachází právě sám sebe jako písničkáře, kterým chtěl být. Žádná zbytečná prohlášení, žádné postoje, jen pár akordů a slov. Tady to máš.

Na českou scénu vpadl Mirek Imrich jako bomba. Doslova přes noc. A činil se na noha frontách. Vyprávění jeho příběhu jsme v minulém Headlineru zastavili u techno epizody s formací Factory. Hyperaktivní frontman a zpěvák už ale samozřejmě otvíral další hudební kapitolu. Na spadnutí byl jeho návrat do Abraxasu a pak zase jeho odchod. Toto je dokončení příběhu mnohými nepochopeného člověka, který svůj život zasvětil hudbě. Bez ústupků.

Zemřel Quincy Jones, muž, který neměl řidičák, a přesto stihl být u kdečeho podstatného, co se v hudebním světě od padesátých do devadesátých let stalo.

Vznosný titul hlas generace většinou připadal písničkářům, jako jsou Karel Kryl nebo Vladimír Mišík. Kdo ale může mluvit za současné dvacátníky, kteří nemají nic jisté? Klidně to může být potetovaný umělec Mat213, ostatně bylo by to symptomatické. Na svém novém albu Nesu oheň vtipně glosuje život generace, které už zbyl možná tak humor.

1978 je rok narození i název letošního alba kytaristy, zpěváka, skladatele a producenta Josého Jamese. Řeší na něm, jaké to je být v Americe a na tomhle světě černý. Potkali jsme se na Colours of Ostrava, kde vystupoval na kouzelné New York Stage. Na podzim se vrátí do České republiky, aby zahrál v rámci přehlídky JazzFestBrno.

Smůla se lepí Katy Perry na paty. Její nová, tanečními songy napěchovaná deska měla být návratem na popové výsluní, místo toho přišel pád skoro na dno. Tedy alespoň v rámci žebříčků. Album 143 je banální, neinvenční a nepříliš zábavné, absolutní katastrofa se ale nekoná.

Původně to měla být deska, která bude rezonovat hlavně mezi dosavadními fanoušky. Místo toho se z šesté studiovky Charli xcx stal jeden z popkulturních fenoménů letošního roku.

Sedm let čekali fanoušci Metalliky na novou desku. Na jedenáctém albu 72 Seasons metalová ikona oživuje své vlivy a s nehranou upřímností oslavuje svou vlastní existenci.

Bývalý člen kultovní elektronické dvojice možná překvapil řadu fanoušků. Staví se totiž skepticky ke stále intenzivnějšímu využívání umělé inteligence.

Ve věku čtyřiadevadesáti let zemřel Burt Bacharach, skladatel, který svým perfekcionismem dodával hloubku přímočarému střednímu proudu.

Podzimní část koncertní série JazzFestBrno zahájil v úterý Al Di Meola, jednoznačně jeden z největších kytaristů vzešlých z jazzrockové fúze sedmdesátých let. Šlo o zastávku na turné The Electric Years, byť muzikant vzal na chvíli do rukou i akustickou kytaru.