Nic není tabu. Ozzy Osbourne, jeho manželka Sharon a dvě ze tří dětí – Kelly a Jack - po pětileté pauze obnovují rodinný podcastový seriál. Trailery napovídají, že se nebojí žádného, byť sebepikantnějšího tématu, takže o zábavu, chvílemi i poněkud nekorektní, bude postaráno.

Asi jste zaznamenali, že hip‑hop je tu s námi už padesát let. Z hudební Popelky se za tu dobu stal multimiliardový byznys a také instituce. Jak jinak pojmenovat skutečnost, že Universal Hip Hop Museum má být, kde jinde než v Bronxu, otevřeno koncem roku 2024.

Třetí studiovka měla být návratem ke zvuku, s jakým americká čtveřice začínala v garáži. Jestli je tím myšleno období, kdy se sehrávali na oblíbených hardrockových idolech a s vlastními nápady si nelámali hlavu, tak ano, to se jim na novinku přenést povedlo.

„Jaká skvělá doba na to být fanouškem Taylor Swift,“ pochvalují si na sociálních sítích příznivci americké hudebnice. Ta v týdnu překonala rekord Barbry Streisand a stala se zpěvačkou s nejvíce alby, dvanácti, které si v americké hitparádě sáhly na nejvyšší příčku. Čtyři z jejích nahrávek aktuálně okupují top desítku a v celém žebříčku Billboard 200 jich je dokonce jedenáct.

Měl to být další silný hráč v portfoliu HBO. Místo toho se hudební seriál Idol, jehož duchovním otcem je The Weeknd, uvedl jako značně nekonzistentní a vyloženě bizarní dílko, které nelze nesledovat se zdviženým obočím a v naprosto rozpačitém údivu. Po poslední pondělní epizodě se Weekndovy sociální sítě hemžily prosbami od fanoušků, ať už se do ničeho podobného raději nikdy nepouští.

„Tohle! To je příjemné! To je dobrý pocit!“ Ať už se název nové desky Jessie Ware pokusíte přeložit jakkoli, vždy ji to skvěle vystihne. Disko album That! Feels Good! je příkladnou ukázkou, že retro může být současné a svěží, aniž by znělo křečovitě a nuceně.

Fanoušci americké stoner rockové kapely Monster Magnet mají pohotovost. Loni se svých oblíbenců kvůli zranění zad, která zpěvák a kytarista Dave Wyndorf utrpěl při vyjížďce na kole nedočkali. Kapela zrušila celé evropské letní turné. Letos by mělo být už všechno v pořádku. V pražském klubu Futurum by jim 5. července publikum měla rozehřát jistota zdejší scény The Atavists.

Toto je příběh fanouška Guns N' Roses, který málem odešel před koncem koncertu, který měl být legendární. 140 minut byl na Glastonbury neobvykle dlouhý set. Byla to sice pěkná porce rock ‘n’ rollu, ale méně je někdy více. 

Emma Smetana prožívá před létem nezvykle aktivní období. Jen dva týdny po roztančeném singlu Chase It představila novou písničku, tentokrát duet s Richardem Müllerem nazvaný Tahle jedna vteřina. A rozdíl mezi oběma skladbami snad nemůže být větší. Poctivě vygradovaná balada utíká skoro k šansonu a je navíc v češtině.

V Brně se bude zpívat a tančit. Byť na fotbalovém stadionu Srbská v Králově Poli nedávno Zbrojovka sestoupila do druhé ligy, na legendárních Lužánkách se bude o víkendu 28.–29. července odehrávat taková hudební (nejen) evropská extraliga… Festival Pop Messe chystá třetí ročník. Na která letošní jména se v programu doporučujeme zaměřit?

Festival, který loni u příležitosti čtvrtstoletí své existence změnil jméno ze Strun Podzimu na Prague Sounds, i nadále drží svou letitou filozofii. Ve dnech od 1. do 18. listopadu nabídne výjimečné koncerty v nejprestižnějších, moderních i neobvyklých sálech – každé vystoupení by mělo být i díky své dramaturgii jedinečným zážitkem.

Sobě věrnej, nový klip a singl Škworu prý předchází albu, jež má být oslavou 25. výročí vzniku kapely.

Sám se necítí být ikonou ani tvůrcem hudební historie. Brzy sedmdesátiletý bluesový kytarista a zpěvák Robert Cray mluví klidně, mladistvým hlasem třicátníka. Mluví o svém aktuálním albu That’s What I Heard i o hořkém konci přátelství a spolupráce s neméně slavným kolegou.

Pokud by měla jedna jediná skladba nějak shrnout hudební kariéru šumavského rodáka, klidně by to mohla být právě novinka Stále věřím. Doprovází ji videoklip, v němž se hlavní aktér za pianem neustále usmívá, protože život je přece pohádka.

Úsměv Mony Lisy je žánrový mišmaš, který jako deska nedává moc smysl. Připomíná spíš mixtape nebo kompilaci. Burešové ale do budoucna stačí solidní producent, odlepení se od mucholapky bulvárního šoubyznysu a může z toho být zajímavý pop.

„Každý den, kdy se vzbudíme, dostáváme další příležitost a šanci být tím, kým si být přejeme a chceme,“ uvádí příspěvek, v němž Lovato oznamuje, že pro sebe používá zájmena oni/je.

PJ Harvey ohlásila na 7. července vydání svého desátého studiového alba. Jmenovat se bude I Inside the Old Year Dying a následuje sedm let po vydání předchůdce The Hope Six Demolition Project. Sedm let může být pro řadu mladých začínajících kapel horizont, který často nejsou schopny dohlédnout. I proto je zajímavé všímat si debutů. V horším případě jsou derniérou, v tom lepším startem skvělé kariéry.

Rock for People chce být opět největším festivalem u nás. Na čtyřdenní přehlídku pořádanou na letišti v Hradci Králové letos přijede rockový rapper Machine Gun Kelly, miláčci alternativního rocku Muse, indie hvězdy The 1975 nebo metaloví maskáči Slipknot. Headliner se ale zanořil hlouběji do letošního programu a přináší tipy na kapely, které byste letos mezi 8. a 11. červnem určitě neměli vynechat.

Britské indierockové trio Amber Run hledá na novém albu odpověď na zapeklitou otázku, jak být člověkem. Koncem května, kdy vůbec poprvé vystoupí v Praze, se Joshui, Toma a Henryho můžeme osobně zeptat, na co přišli.

Není to žádná novinka. Už v roce 2015 průzkum posluchačského chování na Spotify zjistil, že standardní posluchač hudby přestává s objevováním nové muziky krátce po třicítce. Nemusí to tak ale nutně být.

Ke třiceti rokům existence vydali Chinaski speciální album, složené z deseti předělávek neboli remaků starých skladeb, tří novinek a bonusové koncertní verze jejich klasického hitu 1. signální. Proč zvolili právě tohle řešení, je otázka, na niž se dá jen těžko odpovědět. Stačilo přece vydat jen třeba speciálně vybavenou kompilaci největších hitů.

Říká se, že kdo si desky Jiřího Schmitzera půjčí od kamarádů, už jim je nikdy nevrátí. Tak dovedou jeho písně přirůst k srdci! Teď právě sedí ve skoro prázdné kavárně Ypsilonky, a zatímco je za okny vidět čilý ruch, svým charakteristickým, lehce nakřáplým hlasem zrovna pomalu a potichu vypráví, jak zkoušel být profesionálním textařem.

Nový singl popového kvarteta Mirai má být milostným dopisem punkrocku, pro spoustu lidí to ale bude podivné cosi, co dnešní řečí vystihuje slovo "cringe".

Koncertní desky se odjakživa vydávaly ze tří důvodů. Buď jako forma naplnění smlouvy na určité množství alb mezi firmou a umělcem, který ale chce předčasně odejít. Anebo jako přidaná hodnota – pochlubit se, co dovedu naživo. Nebo přijít s nějakými novými nápady. Třetím důvodem může být dokumentární charakter alba. Třeba nějaká nezapomenutelná událost. Bůhví, co z toho bylo důvodem k vydání alba Lucie v Opeře 2022.

Svými nakažlivě pozitivními písničkami si George Ezra podmanil Evropu už takřka před 10 lety. Ani po dekádě si však na nepřízeň fanoušků stěžovat nemůže. I jeho třetí deska Gold Rush Kid se loni vyšvihla na první příčku britské hitparády, ačkoli to devětadvacetiletý hudebník prakticky neočekával. Být veřejně exponovanou popstar se mu totiž už poněkud zajedlo.

George Ezra se do České republiky vrací pokaždé o něco silnější. Moc se nemění, ale posouvá se dál a dál. Na turné k aktuální desce Gold Rush Kid působí uvolněně a spolu s publikem si užívá jízdu, která může být v tak velkém rozsahu poslední.

Všichni ho v pražských hospodách už léta znají jen jako Hugomíra. Buď tam chodí pít, nebo zpívat. Někdy obojí. Říká se o něm, že je to „český Tom Waits“ nejen proto, že má podobný chraplák, ale také proto, že píše písničky, které vycházejí ze stejných, možná ještě rázovitějších prostředí a někdy i podobných životních situací. Kořalky a zavináče. Vraťte nám bufety. Eine kleine chlast musik. Názvy písniček třicetileté kapely Letouni soumraku říkají všechno.

„Být horší, stejný nebo lepší než Hošek,“ to je dodnes to pravé měřítko punku jako hudby i jako životního stylu. Tohle je příběh Petra Hoška očima jeho přátel.

Záměr nijak nehodnotit koncert K poctě Davida Stypky se rozplynul ve chvíli, kdy se zhmotnilo přesvědčení, že lepší by snad mohl být jedině, kdyby se nejednalo o poctu, ale normální Davidův koncert s Janáčkovou filharmonií, jak společně s Bandjeez plánoval.

Koncertní album může dopadnout jen dvěma způsoby. Buď je lepší, nebo horší než koncert sám. Kdo byl na Pokáčově vystoupení v O2 areně a není vysloveně velký obdivovatel jeho písní, musel být zklamán. Z desky ale jeho koncert vyznívá mnohem lépe. Je to víceméně Best of Pokáč naživo.