Druhý ročník Troja Festivalu zve od 19. do 23. června do magických koutů pražské Troje, aby oživil mýty a legendy prostřednictvím špičkové komorní hudby. Letošní program slibuje spojení silných příběhů, unikátních míst a mimořádných uměleckých výkonů.
Leckdo by řekl, že to byl vrchol celého festivalu. Když v sobotu večer skončila show Linkin Park, většina návštěvníků festivalu začala hromadně opouštět areál, mířila do stanů, na autobus nebo chytat taxíka. Ti, kteří vědí, se ale přesunuli před protější pódium na koncert irských Fontaines D.C.
Nejen Biffy Clyro, Linkin Park nebo Fontaines D.C nabídl sobotní den na Rock for People. Kdo měl zájem, a ve vedru našel sílu, užil si mnoho další zajímavé muziky. Mě osobně nadchli The Prostitutes a držitelé Mercury Prize English Teacher, shodou okolností vystupovali na stejném scéně – ve stínu obřího stanu.
Rock for People oslavil třicet let a na bonusový narozeninový den přivezl Guns N' Roses. Axl Rose s kapelou v Hradci odehráli dlouhý set plný riffů, hitů i momentů, kdy bylo zřejmé, že čas nezastavíš. Tehdy to byly spíš vodní pistolky a bodláky u cesty.
V roce 1988 jsme byli spolu s Vojtou Lindaurem poprvé na Portě. Pracovně. On za Gramorevue, já za Melodii. Měli jsme z toho hrůzu, i když já o kapku menší, protože jako nekuřák jsem nemohl urazit pravověrné trampy, kteří zakazovali házet vajgly do ohníčku.
Legenda amerického rocku se po třinácti letech vrátila do Česka. Springsteen takřka tříhodinovým koncertem v pražských Letňanech potvrdil, že umí nejen skládat silné skladby, ale hlavně naživo s kapelou E Street Band nemá konkurenci.
Byl to nejpřekvapivější moment koncertu Linkin Park na Rock for People. A to jak pro kapelu, tak pro fanoušky. V samém se Mike Shinoda a Emily Armstrong rozhodli splnit přání fanouška s transparentem: „Emily, cut my hair“. Tedy: „Emily, ostříhej mi vlasy.“ Přesně to před padesáti tisícovým davem zpěvačka udělala.
Headliner třicátého ročníku Rock for People splnil všechna očekávání. Linkin Park s Emily Armstrong za mikrofonem prokázali, že i naživo má comeback zásadní kapely rockové historie smysl. A že nový materiál obstojí vedle klasických hitů. Stačilo si jen připustit, že Chester Bennington tu už není a nikdy nebude. Na rozdíl od písní, který s kapelou zpíval i omámený padesáti tisícový sbor z publika. Pláč po minulosti nebyl na místě.
