Je to takové zvláštní téma. A půjdu na to dost ze široka. Pokud se jako muzikant vymezíte proti digitálním platformám, dostanete v lepším případě obratem nálepku konzervy bránící rozvoji, v tom horším senilního, nezajímavého, a tudíž neúspěšného tvůrce.

Přepychově zdobený Španělský sál Pražského hradu přivítal exkluzivního hosta, virtuózního australského hráče na akustickou kytaru Tommyho Emmanuela. Pro jeho dechberoucí hudební výkon bylo takové prostředí adekvátní.

Tak jsem bloumal muzeem rádií a gramofonů v pražském klubu Doupě a říkal si, kolikrát se za posledních sto padesát let změnily hudební nosiče. Věřte nebo ne, každý ten nosič se výrazně podepsal i na hudbě a jejích formátech.

Jak se psalo v záplavě komentářů na sociálních sítích: po dlouhé době je vítězem této ankety někdo, kdo umí zpívat. Nicméně tohle není žebříček nejlepších, pěvců, protože hudba nejsou závody jak pro změnu pravil klasik. Jde o odraz popularity dané osobnosti, řekněme ve společnosti. Uvědomme si, že značná část hlasujících nebyla nikdy na koncertě interpreta pro kterého hlasuje.

O tom, jaký byl letošní ročník ankety popularity si před televizory udělalo obrázek přes milion diváků. Jak ale vypadal zevnitř? „Jako by Slavík v srdcích návštěvníků pomalu ale jistě ztrácel hlas a slavnostní udílení se stalo jen nucenou pauzou mezi konverzacemi přátel z branže,“ píše ze sálu náš redaktor Petr Malásek.

Člen někdejší alternativně punkové kapely Špuntkvaně, písničkář a dobrá duše Malostranské besedy se obklopil kapelou Dekorace a v loňském roce ve studiu Jámor pod producentským vedením Ondřeje Ježka společně nahráli eponymní album. Křest v Malostranské besedě potvrdil, že ty písničky jsou skvělé i naživo.

I letošní vyhlášení výsledků ankety Český slavík se místo hudby neslo v duchu trapného humoru, neskrývané sebepropagace a kašírovaných chvilek pro slzičky. Hlavní program byl občas narušen předáním nějaké té ceny.

Už po páté ukáže Praha 6, že má svou vlastní festivalovou mapu – jen je rozkouskovaná do sedmi podniků, které jednou za rok spojí síly. NOC6 je speciální akce, která už v sobotu 22. listopadu připomene důležitost lokálních scén a malých pódií v klubech a kulturních centrech. 

Ano, ten titulek je jistě přepálený. Ale jak jinak než absurdně reagovat na slova, která pronesl Dalibor Janda, který se rozhodl pokřtít album Tomáše Ortela. V předvečer 17. listopadu totiž účastník Festivalu politické písně Sokolv a trojnásobný Slavík publiku sdělil, že byl za komunismu umlčován podobně jako Tomáš Hnídek dnes. Samozřejmě v plném sále na koncertě, který nikdo nikomu nezakázal.

Když se na sítích objevily první náznaky spolupráce Stevena Tylera a Yungbluda, působilo to spíš jako další internetová legenda. Jenže skutečnost je jiná: generace vzdálené půl století se opravdu sešly ve studiu a výsledkem je EP One More Time. Krátká nahrávka, která sice nepřepisuje dějiny rocku, ale překvapivě hladce funguje v obou světech a po dlouhé době znovu připomíná, proč mají Aerosmith i Yungblud na scéně své místo.