A máme tu někoho, kdo uzpívá Žbirku! Bára Basiková na koncertě ke svým šedesátinám předvedla jeho Atlantidu a Fair Play takovým způsobem, že Miro tam někde na nebesích musel zářit radostí!

Německý kabaret stříhnutý latinským popem a americkým stand‑upem, zabalený do tradice českého divadelního šansonu a kupletu. Rozálie Havelková poskládala své raubířské písničky do one (wo)man show, které pobavilo divadelně laděným publikem vyprodaný sálek holešovické La Fabriky.

Tak další kapela slaví čtyřicátiny! Po Precedensu to jsou Krásné nové stroje. Leadery obou kapel jsou malíři – Martin Němec za Precedens, Stanislav Diviš za Krásné nové stroje. Ti dva ale nejsou jedinými výtvarníky, kteří od osmdesátých let šéfují rockovým kapelám. Cosi to vypovídá o generaci muzikantů a kapel, které se vynořily těsně před půlkou osmdesátých let.

V Praze se mnozí dívají na jesenickou kapelu O5 a Radeček skrz prsty. Říká se jim Nul pět a… (jméno Radeček láká k použití různých rýmů). Přitom je to kapela až překvapivě úspěšná. V jejich hodinu a půl dlouhém programu by se určitě nejméně pět nebo šest rozhlasových hitů našlo.

„Mám tu karton vína, tak musíš hrát rychle, aby se na tebe dostalo,“ sdělil Václavu Koubkovi jeho moravský dodavatel před vystoupením na Camina Boat. Václav, ne že by zrychlil tempo svých písní, ale nejspíš s vidinou lahodného moku odehrál svůj koncert s gustem a pozitivní náladou, která se přelila i na jeho tři spoluhráče. I když ti, co ho znají skoro čtyřicet let, vědí, že rozdávat radost bere vystudovaný strojní inženýr a svérázný harmonikář jako své poslání.

Lili Marlene je projekt Martina Němce, paralelní s jeho známějším Precedensem. Vznikl už před dvaceti lety a na jeho kontě leží tři desky, na nichž září obdivuhodná zpěvačka Dáša Součková. Lili Marlene vystupují jen zřídka a skoro vždycky jen v Malostranské besedě. Mají tam své věrné publikum, které akceptuje jejich značně neobvyklou muziku. Takže Němec v průběhu vstoupení mohl spokojeně konstatovat, že „je tu dneska dokonce několik lidí, které neznám křestním jménem.“

Herecký šanson je jedním z nejtěžších žánrů, které populární hudba nabízí. Ano, pár hodně dobrých interpretů z tohoto ranku českou scénou prošlo. Do téhle party se pokouší dostat i zpívající herec Igor Orozovič.

Café v lese v Krymské ulici není z největších klubů v Praze a na první pohled bylo trochu s podivem, že si Vypsaná fiXa při svém renomé pro své první letošní vystoupení v Praze vybrala sálek jen pro dvě stovky lidí.

Představit a možná i konfrontovat nové tváře současné hudby a jejich interpretační styly či koncepce má za cíl nový projekt Doupě Fresh. První z této série programů se trefil rovnou do živého. Největším problémem české populární hudby jsou zpěvačky. Je jich málo. Akce představila rovnou čtyři. Samé velké talenty. Háček byl ovšem v tom, že jedna byla z USA, dvě z Anglie a jedna ze Slovenska.

„To není Amerika, to sou Strašnice,“ rapuje Kato v songu ze své předposlední desky za jásotu posluchačů. Je něco před půl jedenáctou, vystoupení teprve začíná, ale nikdo nemyslí na to, jestli po něm ještě chytne poslední metro.