Letní festival Prague Open Air se pomalu chýlí ke konci. Ten letošní už ani nepřekvapil velkým zájmem veřejnosti. Jak menší prostředí v Riegerových sadech, tak Areál 7 v Holešovicích byly většinou plné, ať už tam hráli zahraniční hosté nebo české kapely. A pak že je o českou muziku menší zájem! Důvodem ale nemusí být jen repertoár. Otevřené letní scény působí příjemně nejen na diváka, ale i na kapely. Středeční koncert Vojty Dyka a jeho kapely toho byl nejlepším příkladem.   

Mig 21 znovu potvrdil svou pověst nejzábavnější současné české kapely. Před vyprodaným prostorem A7 mezi dvěma vlakovými tratěmi za Výstavištěm předvedl veselou uvolněnou show, která by navíc roztancovala snad i beznohého. Přitom to není žádné bum-čvacht sdružení, ale klasická pop rocková skupina, u níž bychom dokázali vystopovat hudební kořeny až někam do devadesátých let.

Na jaře roku 1994, když jsem byl na rozhlasovém semináři v Los Angeles, jsem najednou zahlédl na billboardu na Sunset Blvd. reklamu na koncert Black Sabbath. Předkapelou byli Motörhead. Aby jedna legenda předskakovala druhé? Velmi zvláštní.

Koncert Vypsané fixy v Areálu 7 v rámci Prague Open Air měl úplně jiný charakter než její vystoupení, na která jsme zvyklí. Fixa využila příležitosti k pokřtění své nové kolekce písniček pod názvem Ideál. Během vystoupení zazněly všechny písně z tohoto alba včetně koncertně běžně nepoužitelné předposlední písničky alba Koloběh.

Koncert Davida Kollera v Areálu A7 v rámci festivalu Prague Open Air nepřinesl žádná velká překvapení. Koller se svou kapelou přehrál víceméně všechny svoje nejslavnější skladby. On i jeho muzikanti hráli přesně s tou mírou nasazení, již od nich očekáváme.

S odstupem dvou dnů oslavil Xindl X koncertem v rámci Prague Open Air v Riegrových sadech své sedmačtyřicáté narozeniny. I když se snažil pojímat oslavu co nejveseleji, zazněly i neveselé tóny. Možná proto, že koncert začínal jednou z jeho nejsmutnějších (ale taky nejkrásnějších) písní, Popelkou, a skoro končil stejně neradostnou Chemií. A do toho pršelo.

Když jsem teď psal profil Karla Kryla jako textaře, narazil jsem po letech znovu na jeho konflikty s většinovou polistopadovou českou společností ze začátku devadesátých let.

Máte rádi hospodské zpívání? A nezdá se vám, že ho v posledních letech ubylo? Zrovna jsem byl za Prahou v jedné zahradní restauraci, která byla odjakživa proslulá tím, že se tam týden co týden pravidelně scházely party a při kytaře sjížděly své oblíbené songy. Party tam jsou pořád, to ano, ale místo zpěvu všichni čumí do mobilů.

Tak se zdá, že jsme se v Česku naučili dělat efektní koncertní show, které si nezadají s největšími světovými podívanými. Po úspěšných třech koncertech Ewy Farné v Edenu se letos vydařila podívaná také Marku Ztracenému.

Desetičlenné komando Sto zvířat je jedním z pozůstatků poměrně široké ska scény, která v českém prostředí na přelomu devadesátých a nultých let nabobtnala až do nečekaných rozměrů. Na příjemném koncertě v Riegráku kapela připomněla, že na konec září chystá vydání nové desky Žádná poezie.