Na pozadí destrukce zdravého rozumu, nástupu autoritářů, sílícího populistického nacionalismu a sociálně-ekonomických potíží nabízejí Irové mrazivé písně, které se ne úplně každému budou líbit. S tím účelem s nimi ale skupina Lankum nebo písničkářka Lisa O´Neill nepřicházejí. Z trumpovských Spojených států se k nim přidává Lucinda Williams: „Temné dny se prodlužují a každý ví, že se svět pokazil.“

Putovní veletrh Womex se letos ke konci října utábořil ve finském Tampere a teprve potřetí v jeho historii se jedním ze Sedmi samurajů zodpovědných za výběr kapel stal našinec: hudební publicistka Anna Mašátová.

Pro někoho představovala vrchol prosebná skladba Graveyard od Feist s dívčím sborem Severáček, to se opravdu schylovalo k slzám. Pro jiného celý naprosto mimořádný koncert kanadského zpěváka a klavíristy Jeremy Dutchera z Prvního národa Wolastoqiyik. Konal se 13. září daleko od velkých kulturních center, přesto Městské divadlo v Jablonci nad Nisou praskalo málem ve švech. Jedna z událostí roku? Na to vemte jed.

Potřetí na festivalu Mighty Sounds a znovu jako v Jiříkově vidění. Z bezchybného průběhu, organizace, až neuvěřitelné čistoty, kdy na zemi neuvidíte snad ani vajgl, přemíry evidentně šťastných lidí, malých dětí, tolerance, slušnosti a nulového výskytu blbců.

Skupina Carolina Chocolate Drops se po dvaceti letech vrátila na scénu, dva zakladatelé – Rhiannon Giddens a Justin Robinson – natočili na zahradě album What Did the Blackbird Say to the Crow a v dubnu proběhl první ročník festivalu Biscuits & Banjos. Na dnešní Ameriku nezvykle hodně dobrých zpráv najednou.

Ne všichni Britové album Hinterland považují za avantgardní folk, spíš jen suše konstatují: „Co byste čekali, když ho natočila Lisa Knapp a Gerry Diver?“

Svět je v hrozném nepořádku a představa, že jeho neduhy vyléčí hudba může někomu přijít naivní, přesto ředitel Olivier Rey vyhlásil letošní ročník festivalu Babel XP za bojový. Nicméně radostně bojový, ve smyslu vytříbeného programu a znovu s vědomím, že slunce svítí pro všechny hudebníky pořád stejně.

Co by za takový úspěch jiní dali. Španělskou zpěvačku Valerii Castro přesto stáhl do stavu pochybností o sobě samé. Proto prý musela natočit autoterapeutické album El cuerpo después de todo a hned v úvodu prohlásit: „Řeknu vám raději všechno.“

„Donedávna jsem si myslel, že tahle píseň z roku 2004 už snad vyjde z módy, ale teď se stala ještě aktuálnější. Modleme se všichni, aby se brzy vrátil mír,“ prohlásil loni zpěvák Tiken Jah Fakoly o skladbě Plus rien ne m'étonne (Nothing astonishes me anymore).

Francouzský producent Loya a rodina zpěváka Remanindryho propojili na extatickém albu Blakaz Antandroy elektroniku s rituální léčivou hudbou z Madagaskaru. Svatokrádež? Ani náhodou, spíš příležitost dozvědět se o unikátních pohřebních tradicích národa Antandroy.